Nádraží Praha-Bubny – nákladové
Ke stavbě železničního areálu v Holešovicích přistoupila Rakouská společnost státní dráhy (StEG) roku 1868, neboť tehdejší zázemí dnešního Masarykova nádraží již nedostačovalo rostoucí nákladní dopravě. Roku 1870 společnost zakoupila rozsáhlé pozemky polí a pastvin vsi Bubny v lokalitách zvaných Za hospodou a Velká baterie. Areál navazoval na trať Severní státní dráhy vedenou přes Negrelliho viadukt k Podmoklům a zároveň vznikal v sousedství již existujícího nádraží Praha-Bubny společnosti Buštěhradské dráhy. Provoz byl zahájen 1. ledna 1873.
Svažující se terén nádražního areálu byl rozsáhlými navážkami upraven do tří výškových úrovní se společným zhlavím u Negrelliho viaduktu. Nákladové a seřaďovací nádraží v horní části, situované proti nádraží Buštěhradské dráhy, sloužilo k třídění železničních vozů, překládce zboží a zásobování rozvíjejících se průmyslových Holešovic. V terénních stupních níže bylo soustředěno provozní a technologické zázemí. Podél dnešní Argentinské ulice vzniklo Lokomotivní depo Praha-Bubny s výtopnami, točnou a dvěma remízami. Hlavní součástí areálu se stal rozsáhlý objekt Železničních opraven Bubny, pozdější ŽOS Praha-Bubny.
Projekt komplexu nádraží, výtopny a dílen, původně ještě připravovaný pro Severní státní dráhu, finálně upravili architekti Theodor Hoffmann a Franz Wilhelm. Jednotlivé objekty byly jako ostatní budovy společnosti StEG budovány podle jejích typových stavebních vzorů, ovlivněných francouzskými vlastníky, které vytvářel architekt Wilhelm von Flattich a později rozpracoval jeho nástupce Karl Schumann. Charakteristické pro ně bylo spojení omítaných ploch s režným cihelným zdivem, segmentově zaklenutými otvory a stupňovanými římsami. Výstavbu rozsáhlého bubenského areálu vedl stavební ředitel společnosti Karl von Ruppert.
Z nákladového nádraží se postupně rozvětvovala síť vleček do okolních podniků, například do Holešovické plynárny roku 1889 nebo Ústředních jatek a dobytčího trhu roku 1895. Později přibylo také železniční napojení Elektrárny Holešovice a Holešovické přístavní dráhy, propojující bubenské nádraží s překladištěm v Přístavu Holešovice. Po odkoupení železnic privátní Rakouské společnosti státní dráhy na základě zákona z roku 1909 přešel areál pod Císařsko-královské státní dráhy (kkStB) a se vznikem Československa se stal součástí sítě Československých státních drah (ČSD) Nákladové nádraží a jeho provozní zázemí sloužily železniční dopravě i po většinu 20. století. Parní provoz v lokomotivním depu skončil v 70. letech, ještě v následujícím desetiletí depo sloužilo motorovým lokomotivám a v severní remíze byly deponovány vládní salonní vozy. S proměnami průmyslové výroby a postupným útlumem nákladní dopravy ztrácel areál svůj původní význam a značná část kolejiště včetně zauhlovacího zařízení byla postupně odstraněna.
Postupný zánik provozu provázely také demolice historických staveb. Část historického železničního areálu byla roku 2004 prohlášena kulturní památkou, na žádost vlastníka však byla o čtyři roky později ochrana většiny objektů zrušena. Památkově chráněná zůstala železniční vodárna. Roku 2011 byla zbořena jižní lokomotivní remíza, jejíž původní podoba byla již dříve narušena úpravou střechy a odstraněním části štítů. V roce 2012 následovalo odstranění původního skladiště a navazující patrové administrativní budovy nákladového nádraží. Demolice monumentální devítitraktové haly a přilehlých objektů železničních dílen byla zahájena v září 2015. Bývalé nákladové a seřaďovací nádraží se stalo součástí rozsáhlého transformačního území Bubny-Zátory pro výstavbu nové městské čtvrti a dopravní infrastruktury. Významný mezník znamenalo slavnostní otevření nové osobní stanice Praha-Bubny dne 1. srpna 2025.
Jungmann Jan
Kopáček Tadeáš

