Ústřední jatka a dobytčí trh
Rozhodující právní předpoklad pro vznik areálu vytvořil zemský zákon z roku 1889, který ukládal zřízení veřejných obecních jatek. Na návrhu rozmístění budov a provozního uspořádání komplexu se již od roku 1885 podíleli městský inženýr Josef Srdínko, architekt Antonín Wiehl, inspektor dobytčího trhu František Xaver Červený, předseda společenstva novoměstských řezníků Josef Štípek a další zástupci řeznických profesí. Holešovický komplex měl soustředit na jednom místě obchod s dobytkem, veterinární kontrolu, porážku, chlazení a prodej masa a postupně tak nahradit množství menších provozů rozptýlených v celé pražské sídelní oblasti.
Pro stavbu areálu byl vybrán obdélný pozemek na volném prostranství v Holešovicích při Bubenském nábřeží. Tato poloha vyhovovala požadavkům na odstup od obytné zástavby a zároveň nabízela blízkost Vltavy a Nádraží Praha-Bubny – nákladové, odkud byla do jatek dovedena nákladní železniční vlečka zakončená vykládacími rampami. Vlastní projekt vypracovala jateční kancelář městského stavebního úřadu pod vedením Josefa Srdínka, na jehož činnost realizačně navázal Ludvík Čížek. Hlavní stavební práce provedla v letech 1893–1895 firma stavitele Aloise Elhenického. Areál byl slavnostně uveden do provozu 1. července 1895. Architektonické řešení pravidelně komponovaného pavilonového souboru sjednotilo technické budovy historizujícím tvaroslovím, využívajícím kombinaci červeného režného zdiva a světlých omítek. Reprezentativní charakter vstupního portálu podtrhla dvojice monumentálních sochařských alegorií: vlevo plastika Trh od Čeňka Vosmíka a vpravo Jatka od Bohuslava Schnircha.
Hlavní vstup s dvěma bránami byl situován z jižní strany od nábřeží, přičemž vnitřní podélná komunikační osa dělila komplex na dvě provozní části. Západní tržní sektor po levé straně s kolejištěm vlečky sloužil k dovozu, ustájení, vážení a prodeji živého dobytka, s otevřenými plochami a krytou tržnicí. Masná burza s ústředním sálem a restaurací spolu se správní budovou, situované v centrální ose areálu, prostorově vymezily dvě dvacet metrů široké hlavní vnitřní ulice, vedoucí podél nich. Východní jateční a zpracovatelský sektor pak soustřeďoval porážkové haly hovězího, vepřového a drobného dobytka, chladírny, kotelnu, strojovnu a sklady. Dominantu technologické zázemí z roku 1895 tvořila hranolová vodárenská věž na čtvercovém půdorysu s hodinami. Vodárenský systém čerpal užitkovou vodu z vlastní hluboké studně pomocí parního čerpadla do ocelové nádrže o objemu 100 m³ ve třetím patře, po roce 1920 byl areál plně napojen na káranský městský vodovod.
V průběhu 20. let 20. století prošel areál rozsáhlou modernizací, která reagovala na zvýšené hygienické a kapacitní nároky meziválečného zásobování. V této etapě roku 1924 vznikla čtyřpatrová etážová chladírna a roku 1929 byla rozšířena masná tržnice o novou část s etážovými chladírnami, což částečně modifikovalo původní historizující ráz některých budov. Původnímu jatečnímu účelu sloužil komplex do počátku 80. let 20. století, kdy byla porážka definitivně ukončena. Podle generelu architekta Jiřího Lasovského započala 1982–1983 adaptace hal pro potřeby městské tržnice, nadále známé jako Holešovická či Pražská tržnice. V roce 1993 byl celý soubor na ploše asi 11 hektarů prohlášen kulturní památkou.
Vybrané objekty se transformovaly pro obchodní, kulturní a společenské účely. Areál zůstal ve vlastnictví hlavního města Prahy, které jeho správu a obchodní využití nájemní smlouvou z roku 1994 svěřilo společnosti Delta Climatizer (později Delta Center). Pronájem byl následnými dodatky nastaven jako dlouhodobý, s perspektivou až do roku 2045. Rozšíření stánkových provozů a podnájemní vztahy spojené s prodejem padělaného značkového zboží provázely fungování areálu; neplacení nájemného od roku 2010 vedlo město v roce 2011 k výpovědi smlouvy a následným vleklým soudním sporům, přinášejícím právní nejistotu prodejcům a provozovatelům. Hlavní město Praha získalo areál zpět pod kontrolu až v roce 2019 a i tak pokračovalo vypořádání některých podnájemních vztahů ještě v následujících letech. Nicméně areál žil svým životem.
Po přestavbě skladištní haly č. 10 podle návrhu Jaromíra Pizingera a firmy PS PROJEKT Praha zde v 1999 zahájilo premiérou Rusalka Muzikál provoz hudební Divadlo Milénium, od 2012 pod názvem RockOpera Praha. Zábavní hudební klub SaSaZu s multifunkčním prostorem pro až 2500 návštěvníků a asijskou restaurací, otevřené roku 2009 v hale 25, se staly jedním z nejvýraznějších podniků své doby v Praze. Na podzim 2014 zahájil Cirk La Putyka program v novém divadelním prostoru Jatka78 v hale č. 7 a 8. Od září 2016 vznikla v hale 14 soukromá výstavní síň Trafo Gallery, v roce 2020 bylo v hale č. 40 otevřeno kulturně-komunitní a vzdělávací centrum H40 s kreativním inkubátorem Art & Digital Lab. V témže objektu pak 2024 vytvořila stálý galerijní prostor The Chemistry Gallery.
Postupnou funkční proměnu areálu od počátku 21. století dokumentuje rovněž skladba kotevních nájemců a provozovatelů. Společnost Alzasoft, dnešní Alza.cz, se roku 2000 přestěhovala do Jateční ulice, odkud rozvinula svůj internetový obchod a prodejní systém. V následujících letech postupně v holešovické tržnici vybudovala rozsáhlý showroom a logistický provoz. V hale 22 se zachoval tradiční prodej ovoce a zeleniny, od 2010 rozšířený o pravidelné farmářské trhy a nabídku potravinářských produktů.
Město v letech 2019–2020 nechalo vyhotovit dva základní koncepční dokumenty dalšího rozvoje. Ověřovací studii rozvoje Pražské tržnice zpracoval Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy ve spolupráci se společnostmi 4ct a JLL a navazující urbanisticko-architektonickou studií atelier CMC architects. Strategický plán celkové revitalizace areálu určil postupnou obnovu památkových hal, technické infrastruktury i veřejných prostranství. . V roce 1922 přešla Pražská tržnice v Holešovicích do správy městské obchodní společnosti Výstaviště Praha, a.s. Vedle rekonstrukce objektů unikátně zachovaného historického areálu se rozvinul celoroční kulturní, gastronomický a tržní program s pop-up projekty, spojený s působením dřívějšího kurátora a pak programového ředitele Michala Tošovského.
Územní prostupnost tržnice a její napojení na okolní městské čtvrti posílilo v roce 2023 otevření Štvanické lávky HolKa, která prostor propojila s ostrovem Štvanicí a Karlínem.
Kopáček Jiří
Kopáček Tadeáš
