Ústřední jatka a dobytčí trh

Rozhodující právní rámec pro vznik areálu definoval zemský zákon z roku 1889, který nařídil centralizaci porážek a zavedení odborné kontroly masa přiváženého do Prahy. Programové a urbanistické rozvržení komplexu formulovali již od roku 1885 městský inženýr Josef Srdínko, architekt Antonín Wiehl, inspektor dobytčích trhů František Xaver Červený a zástupci profesních řeznických spolků. Pro stavbu byl vybrán obdélný pozemkový areál v Holešovicích při Bubenském nábřeží. Tato poloha vyhovovala hygienickým normám na odstup od obytné zástavby a zároveň nabízela přímou logistickou vazbu na Vltavu a Nádraží Praha-Bubny – nákladové, odkud byla do severní části jatek dovedena samostatná nákladní železniční vlečka zakončená vykládací rampou.

Vlastní projekt vypracovala jateční kancelář městského stavebního úřadu pod vedením Josefa Srdínka, na jehož činnost realizačně navázal Ludvík Čížek. Stavební práce provedla v letech 1893–1895 firma stavitele Aloise Elhenického. Pravidelně komponovaný pavilonový soubor byl oficiálně uveden do provozu 1. července 1895.

Hlavní vstup byl situován z jižní strany od nábřeží, přičemž vnitřní podélná komunikační osa striktně dělila komplex na dvě provozní části:

• Západní (tržní) sektor: Sloužil k dovozu, ustájení, vážení a prodeji živého dobytka. Součástí byla masná burza s ústředním sálem a restaurací, správní budova a krytá tržnice.
• Východní (jateční) sektor: Soustřeďoval porážkové haly hovězího, vepřového a drobného dobytka, technologické chladírny, kotelnu, strojovnu a sklady.

Architektonické řešení sjednotilo technické objekty historizujícím tvaroslovím využívajícím kombinaci červeného režného zdiva a světlých omítek. Dominantou technického zázemí se stala vodárenská věž z roku 1895 s ocelovou nádrží o objemu 100 m³. Vodárenský systém čerpal užitkovou vodu z vlastní hluboké studně pomocí parního čerpadla, což zajišťovalo provozní soběstačnost jatek; po roce 1920 byl areál postupně napojen na káranský městský vodovod. Reprezentativní charakter vstupního portálu podtrhla dvojice monumentálních sochařských alegorií: plastika Trh od Čeňka Vosmíka (vlevo) a Jatka od Bohuslava Schnircha (vpravo).

V průběhu 20. let 20. století prošel areál rozsáhlou modernizací, která reagovala na zvýšené hygienické a kapacitní nároky meziválečného zásobování. V této etapě byla vybudována nová etážová chladírna, rozšířeny skladové kapacity a stavebně upraveny vnitřní dispozice porážkových hal, což částečně modifikovalo původní historizující ráz některých budov.

Původnímu jatečnímu účelu komplex sloužil do počátku 80. let 20. století, kdy byla porážková funkce definitivně ukončena. V letech 1982–1983 započala postupná adaptace hal pro potřeby městské tržnice, později známé jako Holešovická či Pražská tržnice. V roce 1993 byl areál prohlášen kulturní památkou. Od 90. let se vybrané objekty transformovaly pro obchodní, kulturní a společenské účely, mezi něž patří například divadelní prostor Jatka78 nebo divadlo RockOpera Praha.

V současnosti areál prochází dlouhodobou rehabilitací podle strategického plánu a urbanisticko-architektonických studií hlavního města Prahy, Institutu plánování a rozvoje a kanceláře CMC architects, které určují postupnou obnovu památkových hal, technické infrastruktury i veřejných prostranství. Územní prostupnost tržnice a její napojení na okolní městské čtvrti posílilo v roce 2023 otevření Štvanické lávky HolKa, která prostor propojila s ostrovem Štvanicí a Karlínem. Navzdory dílčím stavebním změnám zůstala základní urbanistická osnova i podstatná část historické industriální architektury zachována jako součást probíhající transformace dolních Holešovic.

Kopáček Jiří
Kopáček Tadeáš