Továrna na vodoměry Adolf R. Pleskot
Podnikatel Adolf Pleskot založil svou firmu roku 1884 v Hybernské ulici na Novém Městě, kde se původně zabýval zpracováním olova pro instalatérské účely a výrobou potrubních armatur. Od roku 1887 rozšířil produkci firmy o vodoměry patentu Bíma–Pleskot a roku 1892 uzavřel výhradní smlouvu s Vodárenskou kanceláří královského hlavního města Prahy na dodávku vodoměrů do pražské vodárenské sítě. Nedostatečná kapacita novoměstských prostor vedla majitele k přesunu výroby do tehdy se rozvíjejícího průmyslového obvodu Holešovic.
Roku 1910 koupil A. Pleskot pozemek s nově postaveným obytným domem čp. 1052 na nároží ulic Jateční a Komunardů, proti zadní části areálu Ústředních jatek a dobytčího trhu. Budovu se secesně-historizující fasádou kombinující režné cihlové zdivo s omítanými plochami realizoval podle vlastního projektu Josef Vaňha. S týmž stavitelem A. Pleskot zahájil výstavbu průmyslového areálu. Vedle domu podél Jateční ulice vznikl přízemní objekt dílen, na který kolmo na západní straně čp. 1530 navázal patrový výrobní trakt. Mezi nimi byla zřízena vjezdová brána a do roku 1912 se tak zformoval výchozí půdorys továrního dvora s kotelnou a vysokým cihlovým komínem. S přikoupením severně ležícího pozemku byla v další etapě, po úmrtí Josefa Vaňhy 1913, svěřena zednickému mistru Františku Cholenskému stavba patrového skladiště, provedená 1915, jehož střídmá fasáda materiálově navázala na starší kombinaci režného a omítaného zdiva. Atika z ulice Komunardů byla později opatřena nápisem Založeno r. 1884.
Největším výrobním objektem se na severní straně stala hala slévárny čp. 1529, kterou roku 1926 vyprojektoval stavitel Josef Vajshajtl, se vstupem situovaným z ulice Komunardů č.5. Železobetonovou konstrukci s příčnými plochými oblouky provedla firma Josef Černý a spol. Vnější plášť z lícových cihel a omítaných pásů architektonicky navázal na starší část areálu. Kolmo mezi zadní částí nové haly a původním skladištěm vzniklo patrové spojovací křídlo, identifikovatelné nápisem „První česká továrna na vodoměry“, které 1930 rozšířil stavitel Antonín Řehák přízemní přístavbou. Jeho stavební kancelář vložila v roce 1932 do haly vnitřní železobetonový strop na dvou sloupořadích, čímž vzniklo dvoupodlažní uspořádání.
Po smrti zakladatele v roce 1933 pokračoval podnik pod vedením syna Adolfa Pleskota ml. ve výrobě širokého sortimentu především trubek a armatur pro vodárenský a chemický průmysl, olověných a cínových produktů a vodoměrů. Zestátnění firmy Adolf R. Pleskot v květnu 1949 přineslo odliv většiny zaměstnanců do zkušebny vodoměrů hlavního města Prahy. V témže roce byl areál převeden do státního užívání, provozoval jej jako výzkumné pracoviště mimo jiné Ocelářský výzkumný ústav se sídlem v Praze. V průběhu dalších desetiletí se provozní náplň měnila a objekty postupně chátraly. Restitucí v 90. letech 20. století byla budova továrny navrácena Zdeňce Pleskotové a areál v rámci rodiny převzal do péče i jako investor architekt Josef Pleskot, který zahájil jeho postupnou obnovu. Již roku 1995 adaptoval výrobní halu na projekční ateliér, od roku 1998 následovaly další stavební úpravy pro administrativní, ateliérové a kulturní využití. Při konverzi zůstal zachován industriální výraz původních objektů včetně železobetonových konstrukcí a cihelných fasád. V bývalé výrobní hale čp. 1529 dnes sídlí jeho AP ateliér.
Kopáček Jiří
Kopáček Tadeáš
