Nádraží Praha-Bubny
Přestože územím vsí Bubny a Holešovice vedla od roku 1850 trať Severní státní dráhy po Negrelliho viaduktu, vlastní stanice zde nevznikla; nejbližším přístupem k železnici bylo nádraží Praha-Bubeneč. Změna nastala v letech 1866–1868, kdy byla z nádraží Praha-Bruska, dnešního nádraží Praha-Dejvice, prodloužena spojovací trať Buštěhradské dráhy. Tunelem pod Královskou oborou dosáhla Buben, kde se napojila na Severní státní dráhu. Provoz zde byl zahájen 27. dubna 1868.
Spojení usnadnilo dopravu kladenského uhlí a dalšího zboží do Prahy. Buštěhradská dráha zde vybudovala osobní a koncovou stanici s jednopatrovou výpravní budovou, sedlovou střechou a nástupištní verandou. V jejím sousedství začala Rakouská společnost státní dráhy (StEG) v letech 1870–1873 budovat samostatné nákladové a seřaďovací nádraží s lokomotivním depem a rozsáhlými dílnami. Tento areál, označovaný jako nádraží Praha-Bubny – nákladové, byl uveden do provozu 1. ledna 1873. Osobní vlaky na trati Praha–Děčín začaly v prostoru bubenského nádraží zastavovat až roku 1890, kdy byla na jeho severním zhlaví zřízena zastávka Praha-Holešovice.
Dochovaná historická výpravní budova získala svou současnou podobu při přestavbě v letech 1928–1933. Byla rozšířena o čekárny, restauraci a kanceláře, původní dřevěnou verandu nahradilo kryté nástupiště. Za druhé světové války se nádraží stalo hlavním pražským odjezdovým místem transportů židovského obyvatelstva. Deportovaní byli nejprve soustřeďováni v budově Radiotrhu Pražských vzorkových veletrhů poblíž dnešního Veletržního paláce a poté odváděni ulicemi na nádraží Bubny. První transport odjel 16. října 1941 do ghetta v Lodži. Do ledna 1945 bylo z Bubnů vypraveno více než sedmdesát transportů, jimiž bylo téměř 50 000 československých Židů a osob označených norimberskými zákony za Židy deportováno především do ghett v Lodži a Terezíně. Mnozí byli následně odvezeni do koncentračních a vyhlazovacích táborů, mezi nimi i průmyslník Emil Kolben.
Dne 9. března 2015 byla před nádražní budovou odhalena monumentální socha Brána nenávratna od Aleše Veselého. Instalace v podobě koleje zdvižené k nebi připomíná oběti deportací a cestu, kterou transportovaní přicházeli k vlakům. Historická výpravní budova sloužila železničnímu provozu do roku 2022. V letech 2023–2025 byla v rámci modernizace železničního spojení Praha–Kladno s plánovaným napojením Letiště Václava Havla vybudována podle návrhu studia Jakub Cigler Architekti nová stanice Praha-Bubny. Čtyřkolejná stanice se třemi nástupišti byla posunuta jižním směrem k Negrelliho viaduktu a terminálu Vltavská. Odbavovací prostory a pěší koridory se nacházejí pod vyvýšeným kolejištěm. Provoz nové stanice a navazujícího úseku k zastávce Praha-Výstaviště byl zahájen 1. srpna 2025.
Trať směrem k nové zastávce Praha-Výstaviště byla vyvedena na estakádu, která nahradila původní železniční náspy a úrovňový přejezd v Bubenské ulici. Nové uspořádání zlepšilo pěší propojení mezi horními a dolními Holešovicemi a umožnilo přestupy mezi vlaky a městskou hromadnou dopravou.
Ministerstvo kultury založilo roku 2021 příspěvkovou organizaci Památník ticha, která byla na podzim 2024 přejmenována na Centrum paměti a dialogu Bubny. V červenci 2025 začala podle návrhu ateliéru ARN Studio rekonstrukce historické výpravní budovy pro její nové sídlo. Centrum má propojit připomínku obětí šoa s výstavními, vzdělávacími a kulturními programy.
Jungmann Jan
Kopáček Tadeáš

