Železniční opravny Bubny

Investorem byla Rakouská společnost státní dráhy (StEG), založená francouzským kapitálem, která architektuře velkorysého projektu vtiskla francouzské prvky. Hlavním architektem byl Wilhelm von Flattich a jeho pokračovatel Karl Schumann, stavebním ředitelem Karl von Ruppert. Ústřední stavbu areálu tvořila devítitraktová hala železničních dílen pro 140 nákladních vagónů, dlouhá 160 m a široká 65 m, vybudovaná pražským stavitelem Františkem Havlem..

Obvodové stěny byly provedeny v kombinaci kamenného a cihlového zdiva, dřevěnou střechu s hřebenovými světlíky nesly litinové sloupy. Architektonické členění budov kombinovalo hladké omítané plochy s režným cihelným zdivem, segmentové záklenky a stupňové římsy se zubořezem; vycházelo z typových vzorů společnosti StEG. Plány dílen byly natolik pokrokové, že je společnost vystavila na Světové výstavě v Paříži 1878 jako ukázku moderní průmyslové architektury. Součástí areálu byly dále vodárenská věž, rozsáhlá dřevěná skladištní hala, jídelna pro 210 zaměstnanců a další menší objekty.

Železniční opravny v areálu nádraží Bubny – nákladové byly v provozu 140 let (1873–2013). V roce otevření se tu opravilo 3000 nákladních vozů a vyrobilo 150 vozů nových. Po roce 1931 se opravovaly už jen vozy osobní, ke konci existence dílen zejména poštovní vozy a také historická vozidla. Největší nápor zažily dílny krátce po II. světové válce, kdy tu pracovalo až 1000 dělníků.

Unikátně zachovaný areál dílen byl v roce 2004 prohlášen za kulturní památku, většina památkové ochrany však byla v roce 2008 na žádost tehdejšího vlastníka zrušena; chráněna zůstala pouze vodárna. Cenná technická památka, která mohla být po konverzi ozdobou nové čtvrti Bubny-Zátory, byla zbořena 2015. Z původního železničního areálu byla zachována pouze zaměstnanecká jídelna při ulici Železničářů a vodárna.

Jungmann Jan
Kopáček Jiří