Železniční opravny Bubny
Investorem byla Rakouská společnost státní dráhy (StEG), založená francouzským kapitálem, jejíž dosavadní opravárenské zázemí u Masarykova nádraží již nedostačovalo rostoucí železniční dopravě. Dílny vznikly jako součást bubenského železničního areálu Praha-Bubny nákladové. Výstavbu vedl stavební ředitel společnosti Karl von Ruppert, architektonické řešení vycházelo z typových stavebních vzorů Wilhelma von Flatticha, které dále rozpracoval Karl Schumann. Ústřední budovu dílen provedl roku 1872 pražský stavitel František Havel.
Ústřední stavbu areálu tvořila devítitraktová hala železničních dílen pro 140 nákladních vagónů, dlouhá 160 m a široká 65 m., Její obvodové stěny kombinovaly kamenné a cihelné zdivo, dřevěnou střechu s hřebenovými světlíky neslo 136 litinových sloupů. Architektonické členění spojovalo hladké omítané plochy s režným cihelným zdivem, segmentovými záklenky a stupňovanými římsami se zubořezem. Provozní budovy tak představovaly charakteristický příklad průmyslové architektury společnosti StEG. Plány bubenských dílen byly roku 1878 vystaveny na světové výstavě v Paříži. Součástí areálu byly rovněž vodárna, skladiště a samostatná jídelna pro 210 zaměstnanců.
Provoz dílen byl zahájen roku 1873 s přibližně 320 zaměstnanci. Podle dobového popisu z roku 1878 se zde každoročně opravovalo kolem 3 000 nákladních vozů a vyrábělo přibližně 150 nových. Roku 1879 byla zřízena vlastní pila, roku 1888 přibyla lakovna a sedlárna a dílny začaly opravovat také osobní vozy. V září 1891 značná část areálu vyhořela, při následné obnově však byla původní stavební podoba převážně zachována.
Po odkoupení železnic společnosti StEG roku 1909 převzal provoz dílen stát. Opravy nákladních vozů postupně ustupovaly a roku 1931 byly zcela ukončeny. Nadále se opravovaly především osobní vozy. Největšího rozsahu dosáhl provoz bezprostředně po druhé světové válce, kdy zde v letech 1945–1947 pracovalo až 1 100 zaměstnanců. V letech 1956–1958 prošly dílny rozsáhlou modernizací, která umožnila účinnější opravy čtyřnápravových osobních vozů. Od poloviny 60. let se zde opravovaly také elektrické příměstské vlakové jednotky.
Přestože se o zrušení zastarávajícího závodu během 20. století opakovaně uvažovalo, opravárenský provoz přetrval až do počátku 21. století. Roku 1992 skončila činnost státního podniku Železniční opravny a strojírny, na kterou navázala soukromá společnost ŽOS ATECO. Ta zde pokračovala především v opravách a rekonstrukcích osobních a poštovních vozů. Výrobní činnost byla definitivně ukončena koncem dubna 2013 a následující měsíc společnost areál opustila.
Historicky cenný soubor železničních dílen byl roku 2004 prohlášen spolu s dalšími budovami bubenského železničního areálu kulturní památkou. Na žádost tehdejšího vlastníka, společnosti Orco Omikron, však ministerstvo kultury roku 2008 ochranu většiny objektů zrušilo. Dne 7. září 2015 byla zahájena demolice hlavní dílenské haly a dalších budov. Z někdejšího dílenského areálu se dochovala v upravené podobě budova zaměstnanecké jídelny při ulici Železničářů a někdejší železniční vodárna, která zůstala památkově chráněna.
Jungmann Jan
Kopáček Jiří

