Elektrárna Holešovice

Pražská tepelná elektrárna vybudovaná v Holešovicích v letech 1898–1900, roku 1926 přeměněná na teplárnu. jejíž historický areál se zčásti dochoval mezi ulicemi Za Elektrárnou a Partyzánská a byl 2002 prohlášen kulturní památkou.

Roku 1897 rozhodla zvláštní komise o stavbě Ústřední elektrické stanice královského hlavního města Prahy, která měla zajistit dodávky elektřiny pro elektrické dráhy, ale i veřejné osvětlení, průmyslové podniky a domácnosti. Pro městskou rozvodnou síť byla zvolena soustava střídavého trojfázového proudu o frekvenci 50 Hz a napětí 3 kV, s rozvodem nízkého napětí 3 × 120 V. Pro napájení tramvají a část veřejného osvětlení se využíval také stejnosměrný proud. Pro stavbu byl vybrán pozemek bývalého statku čp. 1-VII v Holešovicích při dnešní Partyzánské ulici, vhodný vzhledem k možnosti zřídit napájecí kanál z Vltavy a uhelnou vlečku z nádraží Praha-Bubny.

Stavba elektrárny byla zahájena v červenci 1898 a do pravidelného provozu byla slavnostně uvedena 7. dubna 1900. Architektonický návrh je připisován Františku Schlafferovi, stavební realizaci provedl Josef Šebek. V areálu byly kotelna, strojovna, dva vysoké komíny a další provozní objekty. V době otevření tvořila elektrárna nejdůležitější článek pražské elektroenergetické soustavy. Strojní a elektrické zařízení dodaly nejvýznamnější podniky své doby, například První českomoravská továrna na stroje, František Ringhoffer, František Křižík či Emil Kolben. Postupně přibývaly parní stroje a turbíny a rozšiřovalo se také kotelní zařízení. Roku 1906 byl postaven třetí komín a roku 1912 čtvrtý, čímž elektrárna získala svou charakteristickou siluetu.

Součástí areálu byla od roku 1900 tramvajová Vozovna Centrála uvedená do provozu 2. července, a první ústřední dílny Elektrických podniků královského hlavního města Prahy. Opravárenská část byla roku 1914 přestěhována do Rustonky v Karlíně, zatímco samotná vozovna sloužila až do roku 1939, kdy její funkci převzala nová Vozovna Kobylisy.

Ve 20. letech byla elektrárna dále rozšiřována a modernizována, byla přistavěna nová hala kotelny a vybudována velká transformovna. Po zprovoznění nové Elektrárny Ervěnice na Mostecku roku 1926 ztratila postavení hlavního městského zdroje elektřiny a byla přebudována na parní teplárnu. První parovod z holešovické elektrárny vedl do Veletržního paláce a byl uveden do provozu 28. listopadu 1928. Roku 1929 začalo zásobování horních Holešovic teplem a následujícího roku byly rozvody rozšířeny také do dolních Holešovic. V roce 1938 dosahovala parní rozvodná síť délky 18 kilometrů a zásobovala přibližně 200 odběratelů.

Nová kotelna z roku 1938 byla vybavena vysokotlakými kotli systému Löffler z Vítkovických železáren, jejichž technologie patřila k nejmodernějším své doby. Mohutná hala s ocelovou konstrukcí, pásovými okny a režným cihelným zdivem se stala výraznou součástí holešovického průmyslového panoramatu. Teplárenský provoz pokračoval i po druhé světové válce a prošel dalšími modernizacemi. Roku 1979 byla zahájena výstavba Teplárny Holešovice III, jejíž nové kotle začaly sloužit v letech 1982–1983.

Při následných přestavbách a demolicích postupně zanikla značná část původního elektrárenského areálu, včetně tří ze čtyř historických komínů. V listopadu 2004 byla odstraněna také funkcionalistická kotelna z roku 1938. Dochovaly se především části původní strojovny a kotelny s charakteristickým architektonickým členěním a jeden z původních komínů. Vymezený soubor historických staveb a technického zázemí, zahrnující také rozvodnu, vodárnu Háječek, viadukt a kovárnu, je od roku 2002 památkově chráněn. V areálu nadále pokračuje provoz novějších teplárenských zařízení, zatímco některé bývalé elektrárenské prostory byly v posledních letech využívány také pro kulturní a společenské akce pod označením Garbe Holešovice.

Jungmann Jan

tech. realizeace ©
nahoru