Vozovna Centrála

První pražská velká tramvajová vozovna a sídlo ústředních dílen tvořily provozně-technické zázemí tehdy nově zakládané elektrické dráhy. Výstavbu zahájily Elektrické podniky král. hlavního města Prahy v závěru 90. let 19. století souběžně s budováním elektrárny Holešovice. V noci z 21. na 22. prosince 1899 byly po provizorně položené koleji dopraveny první tramvajové vozy do rozestavěné haly. Pravidelný provoz byl zahájen 2. července 1900 spolu se zprovozněním tramvajové trati Pod Bruskou – Strakova akademie – Jateční silnice – Jatky – Na Zátorách – Vozovna Centrála.

Objekt tvořily tři lodě, z nichž každá měla pět kolejí. Vnitřní kapacita činila sedmdesát vozů, dalších patnáct pojaly venkovní remízové koleje. Opravárenské zázemí zahrnovalo montovnu, lakovnu, sušárnu, zámečnickou dílnu, truhlárnu a kovárnu, uspořádané kolem kolejového napojení s posuvnou. Centrála tak nebyla pouze místem pro odstavení vozů, ale také hlavním opravárenským pracovištěm v počátcích pražské elektrické dráhy.

S rozvojem městské sítě sloužil areál v Holešovicích rovněž k manipulaci s náklady, rozsáhlé kolejiště bylo využíváno k přepravě materiálu, uhlí a technologických zařízení pro potřeby elektrárny. Rostoucí rozsah údržby však brzy přesáhl možnosti původních dílen, což vedlo v dubnu 1914 k trvalému přestěhování opravárenských kapacit do nového areálu Rustonka v Libni. Centrála si poté podržela především funkci provozní vozovny. Roku 1926 byla kolejová infrastruktura dvora upravena obloukem o poloměru 13,2 metru, nejmenším doloženým poloměrem v dějinách pražské tramvajové sítě.

Vypravování vozů z Centrály bylo ukončeno 30. dubna 1939, kdy její funkci převzala nově otevřená vozovna Kobylisy. Vnitřní kolejiště zůstalo ještě částečně zachováno pro potřeby nákladní dopravy transformátorů a dalších elektrárenských zařízení. K definitivnímu snášení tramvajového svršku docházelo postupně v průběhu 50. let 20. století.

Kopáček Jiří 
Kopáček Tadeáš