Panelárna Prefa
Vznik panelárny navazoval na státní politiku industrializace stavebnictví, zaměřenou na překonání poválečného nedostatku bytů pomocí unifikovaných konstrukčních dílců. Pro umístění závodu byla vybrána lokalita mezi meandrem Vltavy, přístavem Holešovice a trasou starší železniční infrastruktury, jejíž součástí byla Holešovická přístavní dráha. Tato poloha umožňovala zapojení panelárny do širšího systému říční a železniční logistiky severních Holešovic, nezbytného pro pravidelný dovoz surovin, manipulaci s těžkými prvky i jejich následnou expedici na staveniště nových pražských sídlišť. Výrobní komplex zahrnoval betonárku, armovnu, výrobní haly, otevřené sklady, jeřábové dráhy, železniční vlečky a vlastní přístaviště na Vltavě.
Specifickou architektonickou vrstvu areálu vytvořilo pozdně moderní sociálně-administrativní centrum (SAC). Objekt kombinoval vertikální administrativní trakt s horizontální provozní podnoží, ve které byla umístěna závodní jídelna a společenské zázemí podniku.
V 70. a 80. letech 20. století byla průmyslová vrstva v okolí panelárny dále posílena druhou asanační vlnou, spojenou s budováním navazujícího dopravního uzlu: přeložky železniční tratě, nádraží Praha-Holešovice a severního úseku metra C.
Po roce 1989 byl podnik zařazen do privatizace. V roce 1994 se vlastníkem areálu stala německá společnost Wolf. Produkce betonových dílců v lokalitě pokračovala i po změně vlastnických poměrů, další technologický rozvoj závodu však limitovalo nové územně plánovací určení severních Holešovic. Po hospodářské krizi z roku 2008 došlo k postupnému útlumu výroby, která byla definitivně ukončena v roce 2013. Následná demolice většiny utilitárních hal proměnila areál v jeden z největších průmyslových brownfieldů v severní části čtvrti.
V letech 2020–2024 prošlo území komplexní revitalizací. Podstatnou část původního výrobního areálu někdejší nahradil administrativně-obchodní komplex Port7 s navazujícím parkovým nábřežím, promenádou a cyklostezkou. Zachovaný objekt SAC byl konvertován na sídlo architektonického ateliéru A8000 a polyfunkční kulturně-komunitní prostor, čímž se stal nejvýznamnější dochovanou stavební kontinuitou s původní výrobní epochou Zátor.
Kopáček Jiří
Kopáček Tadeáš
