Kladensko-nučická dráha
Vznik dráhy souvisel s objevem bohatého ložiska železné rudy u Nučic v roce 1845 a především s mohutným rozvojem kladenského uhelného a hutního podnikání. Původní konsorcium firem, které roku 1854 stálo za vznikem Vojtěšské huti v Kladně, vyústilo 1857 v založení Pražské železářské společnosti (PŽS), v níž spojili síly průmyslníci Václav Novotný, Adalbert Lanna starší, bratři Kleinové, Florentin Robert a Hermann Dietrich Lindheim.Dosavadní transport suroviny koňskými potahy do více než dvacet kilometrů vzdáleného Kladna byl pro Vojtěšskou huť provozně neudržitelný. V květnu 1857 podala PŽS žádost o koncesi ke stavbě soukromé průmyslové dráhy o standardním rozchodu 1435 mm, určené výhradně pro vnitropodnikovou potřebu. Protože se společnost zřekla veřejné přepravy, pražské místodržitelství jí nepropůjčilo vyvlastňovací právo a veškeré pozemky musely být od soukromých vlastníků smluvně vykoupeny nebo pronajaty. Výstavba železniční trati navázala na systém Buštěhradské dráhy; zatímco ta vozila z Kladna od poloviny 50. let uhlí do terminálu železniční a říční dopravy v Kralupech nad Vltavou , Kladensko-nučická dráha (KND) vytvořila specializovanou surovinovou osu směrem k jihozápadu. Obě sítě se provozně dotýkaly ve stanici Kladno-Vejhybka a úrovňovým křížením u Pleteného Újezdu.
Výstavbu kmenové trati o délce 22,7 km z Kladna do Nučic zahájila firma bratří Kleinů v červenci 1857 a provoz započal 7. ledna 1858. V listopadu téhož roku byla dokončena 3,8 km dlouhá Tachlovická odbočka k vápencovým lomům a kolaudace celé sítě byla završena v roce 1859. Dráha překonávala náročný terén s maximálním stoupáním 19 ‰, což vedlo po roce 1863 k výměně původních lehkých Vignolových kolejnic za těžší profily. Správa dráhy sídlila ve Vojtěšské huti, druhá staniční budova s vodárnou vznikla v Hořelicích a v roce 1864 síť doplnila odbočka k dolu Amálie.
Zavedení Thomasova zkujňovacího procesu ve Vojtěšské huti roku 1879 umožnilo efektivní zpracování fosforité nučické rudy a vyvolalo masivní nárůst těžby. Po založení sousední Poldiny huti Karlem Wittgensteinem v roce 1889 nároky na závodovou dopravu dále stouply. KND expandovala stavbou odbočky k dolu Max překonávající mostem Buštěhradskou dráhu, prodloužením k lomům na Holém vrchu a odbočkou k lomům u Mořiny, čímž délka trati na počátku 20. století přesáhla 30 kilometrů. Na normální rozchod navazoval v hutích vnitřní úzkorozchodný systém o rozchodu 800 mm. Vnitropodnikový provoz vykazoval extrémní logistickou náročnost; v samotném areálu Vojtěšské huti existovalo 78 úrovňových křížení normálního a úzkého rozchodu. Mechanické dílny ve Vojtěšské huti roku 1886 vyrobily pro tuto síť parní lokomotivu č. V, která byla vůbec první parní lokomotivou prokazatelně vyrobenou v českých zemích. Roku 1907 zavedla správa na nařízení Ministerstva železnic blokové zabezpečení jízdy vlaků v oddílovém sledu a v roce 1908 propojila provozy s Královým Dvorem 400 metrů dlouhá spojka mezi stanicemi Hořelice KND a Hořelice-Nučice státní dráhy (dnešní Rudná u Prahy). K technologickým specifikům dráhy patřily vlastní výsypné vozy a po první světové válce také experimentální nákladní vozy se železobetonovou korbou, určené pro provoz v prostředí s vysokým mechanickým a korozním zatížením.
Na základě znárodňovacích dekretů z října 1945 byly hutní provozy začleněny do národního podniku Spojené ocelárny Kladno (SONP), čímž KND ztratila samostatnost a stala se součástí koncernové závodové dopravy. Od konce 50. let začala traťovou službu přebírat motorová trakce a pravidelný parní provoz na kmenové trati byl definitivně ukončen roku 1979. Útlum těžby v nučické oblasti a změna surovinové základny hutí vedly k postupnému snášení svršku; úsek Kladno–Hořelice byl zrušen na konci roku 1968, zatímco traťový segment mezi Nučicemi, Hořelicemi, Kuchařem a Mořinou byl upraven a nadále sloužil jako neveřejná průmyslová vlečka k lomům Mořina. Pravidelný veřejný ani rekreační provoz na někdejší KND nebyl zaveden, muzejní jízdy v oblasti Solvayových lomů se odehrávají na samostatné úzkorozchodné dráze. Společnost KND Kladno, spol. s r.o., byla po dlouhém konkurzním řízení pravomocně vymazána z obchodního rejstříku 27. ledna 2007, tedy téměř přesně 150 let od zahájení stavby dráhy. Paměť systému dnes uchovávají dochovaná tělesa v krajině, zbytky mostních staveb, místní názvy a historická vozidla ve sbírkách Národního technického muzea a Železničního muzea ČD v Lužné u Rakovníka.
Kopáček Tadeáš
