Dormitzerova kartounka
Vznik továrny při vsi Holešovice je kladen do roku 1823, kdy na levý břeh meandru Vltavy přenesl Leopold Dormitzer (1798–1851) textilní výrobu z Prahy. Patrně s odkazem na stabilizaci provozu se uvádí též rok 1832. Tovární areál se rozkládal v oblasti Zátor v prostoru mezi dnešními ulicemi Partyzánská, Vrbenského a U Elektrárny. Poloha u řeky byla výhodná pro technologie s vysokou spotřebou vody při barvení, praní a potiskování textilu. Areál tvořil soubor výrobních, sušárenských a skladových objektů, který se od první poloviny 19. století postupně rozšiřoval a proměňoval, jako předzvěst pozdější industrializace Holešovic.
S holešovickým závodem se v příbuzenecké větvi pojil textilní podnik v Berouně, založený Aronem Dormitzerem (asi 1779–1844), strýcem a švagrem Leopolda. V dalším rozvoji a reprezentaci firmy měl z rodiny hlavní roli Leopoldův syn Maximilian Dormizer (1820–1881), technický a obchodní vedoucí holešovické továrny, v letech 1862–1874 prezident pražské Obchodní a živnostenské komory, od 1866 poslanec Českého zemského sněmu a od 1871 také Říšské rady. S bratrem Jakobem (1821–1904) a s předními pražskými průmyslníky se významně zasloužili 1868 o založení Společnosti pro výstavbu dělnických bytů v Praze, která již rok poté zahájila organizovanou výstavbu dělnické kolonie v Bubnech a 1871 na Smíchově.
V roce 1872 byla rodinný podnik transformován na akciovou společnost pod německým obchodním názvem Holleschowitzer Cotton-Druckerei Actiengesellschaft, v jejíž správní radě s Dormitzery zasedali další průmyslníci a bankéři, mezi nimi i zástupce rodiny Kubinzky. Již v roce 1843 založili Friedrich Kubinzky (1814–1888) s bratrem Moritzem (1809–1859) společnost Brüder Kubinzky. Postupně skoupili směnky zadlužené berounského podniku Arona Domitzera v Berouně, která tak 1857 byla zcela v jejich vlastnictví. Po hospodářské krizi spojené s krachem vídeňské burzy 1873 se holešovický podnik dostal do útlumu. Roku 1879 získal akciovou kartounku Friedrich Kubinzky (1814–1888). Akciová společnost byla z obchodního rejstříku vymazána 1880 a podnik zůstal ve vlastnictví rodiny Kubinzky až do vzniku protektorátu. Eugen Kubinzky 1938 předal před emigrací do Anglie správu svému synovi Friedrichovi Kubinzky. V roce 1941 byl do podniku dosazen německý správce Wilhelm Melzer a firma, vystupující pod názvem Berauner Textilwerke Friedrich Kubinzky A. G. Prag, byla prohlášena za nežidovský podnik. Berounský a holešovický závod se sloučily 1942 do akciové společnosti Textilag, spojené Berounsko-Holešovické textilní závody, a. s.
S koncem 2. světové války byl podnik znárodněn a začleněn do národního podniku Cotona, sdružení bavlnářských podniků v Praze a následně 1958 převeden do národního podniku TIBA, barvířské závody Dvůr Králové. V provozu zůstal do definitivního uzavření v roce 1975. Hmotné stopy kartounky zanikly v rámci poválečné a pozdně socialistické transformace Zátor. Nejstarší část Holešovic byla postupně zasažena asanačními zásahy, výstavbou panelárny Prefa a následným budováním železničního a městského dopravního uzlu nádraží Praha-Holešovice.
Kopáček Jiří
Kopáček Tadeáš
