Smetanovo nábřeží

Než byly břehy Vltavy v Praze přeměněny do současné podoby nábřeží, utvářely se bez regulace jako přírodní říční území. Ještě na začátku 19. století byl pravý břeh Vltavy jižně od Karlova mostu volným písčitým prostranstvím, pozvolna se sklánějícím k řece, s rybářskými chalupami. Oblast sloužila k plavení koní, skladování dřeva nebo k bělení a praní prádla. Na rozhraní Starého a Nového Města v místě paláce Spořitelny České (nyní sídla Akademie věd ČR) byla v provozu cihelna s nákladním přístavem, zatímco na místě paláce Bellevue stávala mohutná staroměstská solnice.

Výstavba prvního moderního pražského nábřeží na přelomu 30. a 40. let 19. století se přímo pojila se stavbou řetězového mostu císaře Františka I. (dnešní most Legií), jejichž hlavním dodavatelem byla firma Lanna. Počátek nového nábřeží stavebně vázal na předmostí, sahající až po lávku na Slovanský ostrov (Žofín) a pokračoval dále po proudu ke Staroměstským mlýnům. Autorem projektu a urbanistického konceptu byl německý architekt Bernard Grueber (1807–1882).

Na pilotovém roštu z jihočeských dubů postavil Adalbert Lanna st. dvě paralelní stěny z žulových kvádrů, mezi nimiž byl pěchovaný zásyp, nahoře zakrytý dlažbou. Vzhledem k rychlosti tehdejší realizace veřejných staveb byla stavba zadaná 1840 a dokončená do konce roku 1841. Tím vzniklo 575 m dlouhé nábřeží určené pro společenské korzo s ikonickou vyhlídkou na Pražský hrad, Karlův most a nový řetězový most. Firma Lanna poskytla na celou stavbu tříletou záruku.

Směrem od dnešní Národní třídy hned po dokončení začalo zasypávání terénu, nyní chráněného proti záplavám. Nábřežní zeď tak dala vzniknout cenným stavebním parcelám. Stavebníci se však reverzem „na věčné časy“ zavazovali, že domy zde postavené budou mít jen tři nadzemní patra. Umělé zvyšování terénu za nábřežními zdmi a vytváření cenných stavebních parcel se ale později stalo v Praze běžnou praxí při stavbě většiny následně vznikajících nábřeží. Záštitou celé stavby ovšem bylo vytvořit důstojný základ pro pomník císaře Františka I., tzv. Krannerovu kašnu, který byl po prodlevě způsobené událostmi let 1848 a 1849 dokončen architektem Josefem Krannerem a sochařem Josefem Maxem v květnu 1850.

Závěr Smetanova nábřeží při Staroměstském jezu dotváří soubor budov Staroměstských mlýnů s dominantou Staroměstské vodárenské věže, staletí procházející proměnami v důsledku živelných a válečných pohrom. Lávky, které zpřístupňovaly jednotlivé objekty, daly místu i pojmenování, od 1885 pak jméno Novotného lávka podle mlynáře Karla Novotného, donátora ocelové lávky na jižní straně. Dochovaný lázeňský dům Karlovy lázně získal podobu přestavbou 1848, v řadě několika původních staveb postupně vznikl architektonicky členitý objekt, výsledně adaptovaný 1973 jako Dům techniky pro Československou vědecko-technickou společnost podle projektu architekta Josefa Švastala. Pod budovami nadále proudí přes dřevěné zábrany proti naplaveninám říční náhon. Průčelím k Vltavě vévodí komplexu Novotného lávky Staroměstská vodárna, vybudovaná 1882–1884 na základě projektu Antonína Wiehla v novorenesanční podobě s bohatou sgrafitovou výzdobou podle Mikoláše Aleše, Františka Ženíška a Jana Kouly. V roce 1936 byla adaptovaná v součinnosti architekta Rudolfa Stockara a malíře Františka Kysely na Muzeum Bedřicha Smetany, s uchováním vodárenské technologie v suterénní a přízemní části. Na domě je osazena pamětní deska dalšího hudebního mistra Josefa Myslivečka, socha B. Smetany od Josefa Malejovského byla na lávce umístěna 1984.

Bedřich Smetana, podle nějž od roku 1952 nese nábřeží své jméno, zde působil jako ředitel hudební školy v Paláci Lažanských, vystavěném 1862 ve stylu francouzské renesance podle Ignáce Ullmanna při ústí řetězového mostu na nároží – dnes Národní třídy, v přízemí s kultovní Kavárnou Slavia. Opěrná zeď v celé délce Smetanova nábřeží nemá pobřeží, přesto se u jednoho z čapadel postupně vytvořil nevelký břeh z naplavenin, nový prostor pro kulturně-rekreační účely. Od roku 2022 město Praha na nábřeží přistoupilo k místní úpravě dopravy a vytvoření nová široké promenády.