Řetězový most císaře Františka I.

Pražský most přes Vltavu spojující v letech 1841–1898 rozhraní Starého a Nového Města s Malou Stranou a Smíchovem v místě dnešního mostu Legií

Potřeba výstavby druhého stálého mostu v Praze opakovaně vyvstávala od počátku 19. století. Nejvyšší purkrabí Jan Rudolf Chotek z Chotkova (1748–1824) se pokoušel už v letech 1803–1804 shromáždit formou sbírky prostředky na stavbu mostu, který měl původně ležet v trase dnešního Štefánikova mostu, ale neúspěšně. Jeho syn hrabě Karel Chotek (1783–1868), poslední nejvyšší purkrabí Českého království, zvolil praktičtější cestu – založil roku 1827 akciovou společnost, která za financování stavby získala právo vybírat na mostě mýto. Podařilo se mu zajistit kapitál ve výši 409 000 zlatých a po dlouhých diskusích také akceptoval novou polohu zamýšleného mostu, tentokrát v prodloužení Nových alejí (dnešní Národní třída) směrem do průmyslově se rozvíjejícího Smíchova. O zahájení stavby bylo rozhodnuto na přelomu let 1837–1838.

Projekt mostu zpracoval inženýr Bedřich Schnirch, uznávaný odborník na řetězové mosty, stavební dohled vykonával guberniální rada Pavel Strobach. Klíčovou roli při realizaci stavby sehrál podnikatel a lodní dopravce Adalbert Lanna st., akcionář a člen ředitelství akciové společnosti, který fakticky stavbu vedl. Firma Lanna byla pověřena dodávkou předevšímdíky schopnosti organizace dopravy a zásobování stavby, nutné k uskutečnění převratného díla. Její lodě (šífy) a vorové prameny, vedené zkušenými plavci, dopravovaly prakticky veškerý stavební materiál, jak dřevo a kámen, tak litinové prvky a kujné železo z železárny hraběte Eduarda Stadiona v Chlumu u Třeboně. A. Lanna dohlížel na stavbu z prosklené kabiny postavené na lodi vyvázané na staveništi, stal se tak i průkopníkem „bydlení na hausbótu“ v Čechách.

Kromě stavby samotného mostu se Lannova firma podílela i na výstavbě přilehlého prvního moderního nábřeží v Praze na pravém břehu Vltavy v délce 575 metrů (dnešní Smetanovo nábřeží) a pravděpodobně také na částečné rekonstrukci Staroměstského jezu, která umožnila dočasně snížit hladinu řeky na staveništi.

Před slavnostním otevřením prošel most ve dnech 2. a 3. listopadu 1841 zatěžovacími zkouškami. Při první bylo přes most v poklusu převedeno 150 kusů skotu, každý o hmotnosti přibližně 336–448 kilogramů. Následujícího dne jej přejela kolona osmi povozů vedená hrabětem Josefem Matyášem Thun-Hohensteinem: jeden osmispřežní o hmotnosti 18,5 tuny, dva šestispřežní po 11,2 tuny, tři čtyřspřežní po 8,4 tuny a dva dvojspřežní po 2,8 tuny. Obě zkoušky proběhly úspěšně a most byl slavnostně otevřen 4. listopadu 1841, tedy 484 let po položení základního kamene Karlova mostu.

Jeho celková délka činila 413 metrů a šířka 9 metrů. Byl rozdělen na dvě totožné poloviny, které byly spojeny mohutným zděným pilířem na Střeleckém ostrově. Mostovku nesly řetězové konstrukce, zavěšené přes čtyři kamenné klasicistní věže.

Dlouhodobým problémem mostu byla omezená nosnost. Roku 1857 se při přejezdu těžkého vozu ze smíchovské Ringhofferovy továrny mostovka výrazně prohnula a rozhoupala, což vedlo k omezení přepravy těžkých nákladů. Po posouzení nosnosti 1870 musela být doprava na mostě dále omezena. Jeho houpání se stalo také terčem dobových pražských žertů.

Roku 1875 byla zprovozněna první pražská koněspřežná tramvajová trať z Karlína k řetězovému mostu. Od 16. května 1876 na ni na protějším břehu navázala další trať vedoucí přes Újezd na Smíchov. Koleje však přes samotný most nevedly, protože je nebylo možné uložit do příliš nízké dřevěné mostovky. Cestující jej proto museli přecházet pěšky.

Postupně tak přestal vyhovovat rostoucím dopravním nárokům a 1898 byl vyřazen z provozu. Doprava byla převedena na sousední dřevěné provizorium a řetězový most byl při následných stavebních pracích snesen. Nahradil jej nový kamenný most, dnešní most Legií, postavený budapešťskou firmou Gustav Gregersen v letech 1898–1901.

Pozůstatky původního mostu se dochovaly do současnosti. Při archeologickém výzkumu na Střeleckém ostrově 2012 byly zachyceny základy schodiště spojujícího ostrov s mostem. V letech 2013–2014 byla při obnově vodovodu ve Vítězné ulici na Malé Straně objevena a dokumentována část původní nájezdové rampy se čtyřmi zaklenutými komorami, dochovaná pod dnešní vozovkou.

Rusňák Štěpán

tech. realizeace ©
nahoru