Přádelny bavlny Leopold Mahler & spol.
Podnik byl založen společníky Leopoldem Mahlerem a Adolfem Leinerem 1889 pod oficiálním názvem Pražsko-Holešovická přádelna na bavlnu. Zakladatelé továrnu situovali do dolních Holešovic v blízkosti tehdejšího dopravního zázemí u Vltavy. První čtyřpodlažní výrobní budova, pozdější jižní přádelna, vznikla v letech 1889–1890. Autor původního projektu není jednoznačně doložen, na úpravách prováděcích plánů se však podílel pražský stavitel Jan Kindl. Konstrukce stavby využívala železný skelet s litinovými prvky dodanými sobotínskou železárnou bratří Kleinů. Technické a pohonné zázemí továrny doplnila v roce 1894 kotelna s vysokým komínem a Ringhofferovými kotli, kterou navrhl a vystavěl Jan Kindl; systém odvodu odpadních vod tehdy vyprojektovala firma Hrůza a Rosenberg. V této vývojové fázi dosahovala kapacita starší přádelny téměř 20 000 vřeten.
Rozvoj podniku vedl v letech 1902–1903 k rozšíření areálu o druhou, severněji položenou přádelnu. Její projekt vypracovala švýcarská architektonická kancelář Séquin & Knobel, specializovaná na textilní stavby, a stavební realizaci provedla firma pražského stavitele Aloise Richtera. Nová čtyřpatrová budova s obdélným půdorysem a polosuterénními sklady bavlny disponovala úzkým severním traktem pro vedení transmisí a nárožní hranolovou vodárenskou věží s integrovaným vodojemem pro sprinklerové stabilní hasicí zařízení. Uvedením této budovy do provozu se kapacita závodu zvýšila o dalších zhruba 20 000 vřeten. Architektonický výraz obou přádelen vycházel z konstrukční osnovy a provozních potřebvícepodlažní textilní továrny s pravidelným rastrem vysokých oken, kde dominantní vertikální prvek tvořila vodárenská věž severní budovy. Širší logistický význam této polohy následně posílilo otevření přístavu Holešovice a zprovoznění Holešovické přístavní dráhy, z níž byla do areálu přivedena vlečková kolej napojená na pražskou železniční síť.
Po zániku textilní výroby byl komplex ve druhé polovině 20. století adaptován pro poštovní a telekomunikační účely, od 1948 zde působila Technická ústředna spojů. V 60. letech v areálu vznikly novostavby dílenské budovy a objektu tiskárny. Následně objekty využívala Česká pošta a Poštovní tiskárna cenin. Konverze změnily vnitřní členění i exteriér staveb; v 90. letech 20. století došlo pro potřeby České pošty k úpravě nejvyššího podlaží mladší přádelny a k zazdění části jejích původních oken. Z historického komplexu se v pozměněné podobě dochovaly obě hlavní výrobní budovy, mladší přádelna s vodárenskou věží, jádro Kindlovy kotelny a správní budova čp. 888 s vrátnicí.
Kopáček Tadeáš
