Negrelli Alois

Rodné jméno: Luigi

Jihotyrolský rodák pocházel z rodiny zámožných rodičů, kteří vychovávali devět dětí. Od roku 1812 studoval filozofii v benátském Feltre v oblasti Belluna, kde zároveň rozvíjel své nadšení pro kresbu. Po napoleonských válkách navštívil Benátky císař František II. (1768–1835), který se zde mimo jiné seznámil s Negrellim. Ten od císaře obdržel stipendium, jež mu umožnilo odejít do Padovy, studovat místní památky, které si pilně skicoval a později se mu staly inspirací pro jeho tvorbu.

Praktické vzdělání ve stavitelství, zakončené titulem inženýra, získal Negrelli v letech 1818–1820 v Innsbrucku, kam nastoupil jako praktikant u c. k. Provinčního stavebního úřadu pro Tyrolsko a Vorarlbersko. Většina jeho pracovních úkolů souvisela s vyměřováním a nivelací na stavbách v údolích řek Inn, Dráva, Brenta a Adiže, dále pak na budování Arlberské silnice, silnice z Ampezza do Tyrol a pokračování Wormské silnice ve Vinschgau.

V roce 1825 Negrelli studoval ve Vídni teorii řetězových mostů a seznámil se s profesorem Františkem Josefem Gerstnerem. Po přesunu do Bregenzuse podílel na korekci koryta horního toku Rýna při ústí Bodamského jezera. Roku 1832 nastoupil na pozici stavebního a vodního inspektora švýcarského kantonu Sankt Gallen a spolupracoval na projektování horských silnic, zejména z Trogenu přes Ruppenpass v nadmořské výšce tisíc metrů. Dále se věnoval regulaci řek a potoků, stavbě mostů či dokonce kostelů, například v Lustenau, Satteinsu, Sulzbergu a Wolfurtu.

Stal se také členem komise provádějící náročné regulace řeky Linth mezi Walenseem a Zürichersee. V Curychu se podílel na projektu stavby druhého, dodnes stojícího mostu přes řeku Limmat, který byl navržen tak, aby pod ním mohly volně proplouvat obchodní lodě z Curyšského jezera. Zároveň se věnoval stavbě nábřeží, skladiště a městského přístavu. Dále se podílel na stavbách mostů v Bernu, Lausanne, Legnau či Frauenfeldu a nakonec i na určení směru první švýcarské železnice z Curychu do Badenu.

S železnicí se Negrelli poprvé seznámil 1832 při prohlídce koněspřežné železnice Budějovicko-linecko. Následně byl vyslán na studijní cestu po železničních tratích ve Francii, Anglii a Belgii. Své poznatky shrnul do brožury s dodatkem o využití železnice v hornatých zemích, které byly později využity při stavbě první švýcarské železnice, dokončené v roce 1847.

Dne 24. února 1840 se stal generálním inspektorem Severní dráhy císaře Ferdinanda. Negrelli byl pověřen projektováním a stavbou úseku mezi Břeclaví a Olomoucí. Po finančních potížích společnosti se v roce 1842 stal inspektorem c. k. Generálního ředitelství státních drah, kde převzal dohled nad stavbou Severní státní dráhy z Brna, respektive Olomouce, do Prahy a Jižní státní dráhy z Vídně, respektive Gloggnitz, do Terstu přes Semmering.

V říjnu 1847 byl jmenován inspektorem rakouských státních drah. Jeho dalším úkolem byla stavba železnice z Brna do České Třebové a z Prahy do Podmokel, s čímž souvisela i výstavba Negrelliho viaduktu – největšího mostu, jaký kdy postavil. Posledním úkolem ve službách státních drah byla příprava železnice do Terstu, včetně rekonstrukce lombardských a benátských tratí zničených během revoluce, mimo jiné také výstavba drah Verona–Mantova, Benátky–Treviso, Udine–Terst a Verona–Bolzano.

Negrelli se podílel také na stavbě Suezského průplavu, který vyprojektoval v roce 1857. Vyvrátil přitom obavy, že rozdíl hladin mezi Středozemním a Rudým mořem činí deset metrů – ve skutečnosti šlo jen o tři centimetry.

Za své zásluhy mu v roce 1849 císař František I. propůjčil Řád železné koruny III. třídy a o rok později byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Ritter von Moldelbe, čímž vzdal hold českým řekám Vltavě a Labi. Jeho stavby v říčních údolích zanechaly trvalou stopu, která utváří zdejší krajinu dodnes.

Hlavačka Milan