Holešovický železniční most

Záměr výstavby v pořadí čtvrtého pražského železničního mostu vznikl v rámci poválečné přestavby železničního uzlu Praha, jejímž cílem bylo odklonit nákladní a dálkovou dopravu ze severních Čech mimo centrum města a odlehčit tak trasování přes Negrelliho viadukt a koncové Masarykovo nádraží. V systému Holešovické přeložky tvoří most bezprostřední spojnici mezi tunelem pod Bílou skálou u libeňské Bulovky a kolejištěm nádraží Praha-Holešovice. Vybudovaný byl v letech 1974–1976 a uveden do provozu 23. 12 1980.

Most překonává koryto Vltavy šikmo pod úhlem přibližně 45 stupňů. Celková délka objektu činí 387,5 metru, šířka je 10 metrů a konstrukce je rozdělena do pěti polí o rozpětí 77,5 metru. Konstrukčně se jedná o předpjatý dvoukloubový rám se šikmými stojkami, přičemž korytová část byla realizována technologií letmé betonáže. Projektovou dokumentaci vypracoval ústav SUDOP Praha pod vedením hlavního projektanta Viléma Možíše. Přestože byla stavební část dokončena již roku 1976, pravidelný provoz byl zahájen až 23. prosince 1980, po zprovoznění celého navazujícího traťového úseku přeložky.

V roce 2008 byl význam mostu posílen dokončením projektu Nové spojení, které trasu přímo napojilo na Hlavní nádraží a stal se tak integrální součástí průjezdného železničního systému dálkové osobní i nákladní dopravy v rámci pražského uzlu.

Tadeáš Kopáček