Holešovická přeložka

Vznikla jako součást poválečné přestavby pražského železničního uzlu s cílem odklonit tranzitní dálkovou a nákladní dopravu od severu Čech mimo centrum Prahy. Koncepce nové trasy se formovala od 40. let 20. století. Dosavadní trasování severní železniční osy, kterou od poloviny 19. století tvořila trať Severní státní dráhy přes Bubny, Negrelliho viadukt a koncové Masarykovo nádraží, kapacitně nevyhovovalo narůstajícímu provozu a zatěžovalo centrum železničníhu uzlu Praha. Po prověření několika variant schválilo vládní usnesení z roku 1960 definitivní řešení vedené z Libně přes severní okraj Holešovic do Bubenče.

Stavební realizace přeložky probíhala v letech 1966–1980. Trať byla uvedena do provozu 23. prosince 1980 jako elektrizované dvojkolejné kapacitní spojení. Mezi technicky nejnáročnější inženýrské objekty stavby patřil tunel pod Bílou skálou a Holešovický železniční most přes Vltavu pod Bulovkou, doplněný soustavou navazujících estakád a mostních konstrukcí v prostoru Libně a Holešovic. Výstavba trati zásadním způsobem iniciovala asanaci a urbanistickou proměnu původní dělnické čtvrti Zátory. V přímé návaznosti na přeložku zde vzniklo nové nádraží Praha-Holešovice, otevřené v roce 1985 jako severní železniční terminál s vazbou na stanici metra, tramvajovou a autobusovou dopravu.

Napojení tranzitní dopravy od severu do železničního uzlu Praha a na Hlavní nádraží, bylo dovršeno v roce 2008 realizací projektu Nové spojení.,

Kopáček Tadeáš