Elektrárna Hořín

MVE využívá hydroenergetický potenciál plavebního kanálu Vraňany–Hořín k zajištění nezávislého provozního napájení elektrických zařízení, mechanismů stavidel, vrat a osvětlení v rámci vodního díla Vraňany–Hořín.

První elektrárna umístěná ve věži strojovny při dolním ohlaví mezi plavebními komorami Hořín zde byla zřízena již při výstavbě v letech 1903–1905. Zdrojem energie byla Francisova turbína dodaná firmou Ruston a spol., napájená vodou z horní hladiny, která poháněla elektrodynamo umístěné ve strojovně v ose dělicí stěny. Elektrotechnické zařízení navrhl významný konstruktér Vladimír List, instalaci provedla firma Františka Křižíka. Veškeré rozvody a pohony byly řešeny tak, aby umožňovaly autonomní provoz i při výpadku vnější sítě. Věž elektrocentrály s nárožní bosáží a střešním stěžněm se stala architektonicky výraznou dominantou celého areálu.

Během modernizace plavebních komor v letech 1986–1989 byla původní elektrocentrála vyřazena a její technologie nahrazena moderním průtočným malým vodním zdrojem, integrovaným do boční stěny velké komory. Nová jednotka je osazena horizontální turbínou s instalovaným výkonem přibližně 30 kW, který postačuje pro pokrytí energetické spotřeby areálu, provoz komor, velínu, osvětlení a zdvihacího mostu. Původní Francisova turbína je dnes uložena v Technickém muzeu v Brně jako sbírkový předmět.

Elektrárna Hořín je příkladem rané integrace energetického zdroje do vodní stavby, důmyslně technicky i architektonicky hodnotně zakomponovaného do komplexu vodního díla, chráněného jako kulturní památka již od roku 1958.

Kopáček Tadeáš