Vodní dílo Vraňany-Hořín
Soubor staveb a zařízení, který dovršil realizaci projektu splavnění Vltavy mezi Prahou a Mělníkem, iniciovaného koncem 19. století Průmyslovou jednotou v Praze a koordinovaného Komisí pro kanalisování Vltavy a Labe v Čechách, tvoří jez Vraňany, Vraňansko-hořínský plavební kanál, plavební komora Hořín, Elektrárna Vraňany a Elektrárna Hořín.
Autorem celkového technického řešení byl inženýr Alois Drahorád, Architektonické pojetí zpracoval František Sander, který komplexu vtiskl charakteristický industriálně secesní výraz. Stavbu realizovala stavební firma Lanna. Z původně uvažovaného umístění zdymadla ve Vrbně byla nakonec zvolena varianta s 10,1 km dlouhým plavebním kanálem Vraňany-Hořín vedeným mimo nesplavný a hydrologicky nestabilní úsek Vltavy na soutoku. Vznikem kanálu došlo k oddělení pravobřežní nivy a vymezení samostatného říčního celku – dnešního Lužeckého ostrova. Stavba byla zahájena 27. května 1902 a slavnostně zprovozněna 12. září 1905. Z hlediska rozsahu, použité technologie i architektonického pojetí šlo o jedno z nejvýznamnějších vodohospodářských děl v rámci celé habsburské monarchie. Použití kesonové technologie pro založení plavebních komor a segmentových stavidel ovládaných elektrickým pohonem představovalo na svou dobu mimořádně pokrokové řešení.
Jez Vraňany při vjezdu do laterálního kanálu byl vybudován v místě někdejšího dřevěného stupně, jenž plnil především regulační funkci. Původně měl dvě pole s hradlovým systémem, doplněným o malou plavební komoru a vorovou propusť. Během modernizace 1973–1984 byl vyměněn původní hradlový systém za novou konstrukci se třemi ocelovými klapkami ovládanými hydromotory. Jezové pilíře i podjezí byly přestavěny a provozní řízení přešlo na nový velín, situovaný na pravém břehu. Zároveň došlo k trvalému uzavření původní malé plavební komory a zaslepení vorové propusti, které pozbyly své funkce. Následně byla v letech 1986–1989 provedena rekonstrukce plavebních komor v Hoříně, během níž bylo technologické vybavení modernizováno a do stěny velké komory integrována malá vodní elektrárna, pokrývající vlastní spotřebu areálu, která nahradila původní elektrocentrálu.
Na počátku 21. století pokračovala technická modernizace vodního díla a jeho energetického využití. V letech 2004–2006 vznikla MVE Vraňany, umístěná u pravého břehu těsně pod vraňanským jezem. Využila původní trasu zaslepené plavební komory jako přívodní kanál. Vystavěn byl technický rybí přechod, zprovozněný 2009. Rozsáhlá modernizace s cílem přizpůsobení vodního díla požadavkům evropské třídy Va se uskutečnila v letech 2019–2021. Rekonstrukce velké plavební komory zahrnovala rozšíření užitné šířky ohlaví na 12 m, výměnu vrat a zajištění minimální podjezdné výšky 7,0 m. Zároveň byly přestavěny mostní konstrukce nad kanálem – některé jako zdvižné, ovládané dálkově z nového velínu.
Vzhledem k mimořádné památkové hodnotě byly plavební komory Hořín i části kanálu a elektrárenské infrastruktury již v roce 1958 prohlášeny za kulturní památku a zapsány na seznam nemovitých kulturních památek.
Kopáček Tadeáš
