Akciový parní mlýn (Classic 7)

Akciová společnost mlýnů v Praze byla ustavena v srpnu 1909 a bezprostředně poté zahájila výstavbu nového parního mlýna v Holešovicích. Koncepci provozu a technologii navrhla specializovaná firma Amme, Giesecke & Koenegen z Braunschweigu, prováděcí plány vyhotovil stavitel Josef Vaňha a architektonické řešení fasád v duchu wagnerovské moderny bylo dílem Bohumila Hübschmanna. Mlýn byl dokončen a uveden do provozu v září 1910. Komplex bezprostředně doplnilo obilní silo a v roce 1911 také železobetonový moučný sklad, který realizovala firma Eduard Ast podle vlastního projektu.

Klíčovým faktorem pro fungování podniku byla jeho dopravní poloha. Areál bezprostředně navazoval na říční dopravu v Přístavu Holešovice a zároveň byl napojen na železniční síť prostřednictvím vlečky Holešovické přístavní dráhy, což zajišťovalo efektivní dovoz obilí i následnou expedici mouky. Dochované budovy mlýnice, moučného skladu a administrativního objektu představují ukázku rané průmyslové moderny a patří k časným příkladům systematického využití železobetonových konstrukcí v pražské industriální architektuře. Část areálu byla v roce 2003 prohlášena za kulturní památku.

Po druhé světové válce byl mlýn roku 1946 znárodněn a začleněn nejprve do národního podniku Středočeské mlýny, v roce 1957 pak do národního podniku Pražské mlýny a pekárny. V šedesátých letech 20. století prošel areál modernizací, při níž byl původní parní pohon nahrazen elektrickým. Po roce 1989 došlo k postupnému útlumu výroby, demontáži technologického zařízení a demolici části areálu včetně původního železobetonového sila. V letech 2006–2012 prošel dochovaný soubor objektů rozsáhlou konverzí na administrativní a víceúčelový městský komplex Classic 7 podle projektu ateliéru CMC Architects, který historické stavby integroval do nové zástavby.

Kopáček Tadeáš