Železniční opravny Bubny

Stavitel Rakouská společnost státní dráhy (StEG), založená francouzským kapitálem, architektuře velkorysého projektu vtiskla francouzské prvky. Hlavním architektem byl Wilhelm von Flattich a jeho pokračovatel Karl Schumann, stavebním ředitelem Karl von Ruppert. Ústřední stavbu areálu tvořila devítitraktová hala železničních dílen pro 140 nákladních vagónů, dlouhá 160 m a široká 65 m, vybudovaná pražským stavitel František Havel. Obvodové stěny byly provedeny v kombinaci kamenného a cihlového zdiva, dřevěnou střechu s hřebenovými světlíky nesly litinové sloupy. Plány dílen byly natolik pokrokové, že je společnost vystavila na Světové výstavě v Paříži 1878 jako ukázku moderní průmyslové architektury. Součástí areálu byly dále vodárenská věž, rozsáhlá dřevěná skladištní hala, jídelna pro 210 zaměstnanců a další menší objekty.

Železniční opravny v Bubnech byly v provozu 140 let (1873–2013). V roce otevření se tu opravilo 3000 nákladních vozů a vyrobilo 150 vozů nových. Po roce 1931 se opravovaly už jen vozy osobní, ke konci existence dílen zejména poštovní vozy a také historická vozidla. Největší nápor zažily dílny krátce po II. světové válce, kdy tu pracovalo až 1000 dělníků. Unikátně zachovaný areál dílen byl 2004 prohlášen za kulturní památku, ale po nátlaku developerů byla památková ochrana v roce 2006 sňata. Cenná technická památka, která mohla být po konverzi ozdobou nové čtvrti Bubny-Zátory, byla zbořena 2015. Z původního železničního areálu byla zachována pouze zaměstnanecká jídelna při ulici Železničářů a vodárna.

Jungmann Jan
Kopáček Jiří