Vraňansko-hořínský plavební kanál

Kanál je technicky i funkčně významnou součástí soustavy vodních staveb, realizovaných v rámci projektu splavnění dolní Vltavy mezi Prahou a Mělníkem a napojení na vnitrozemské vodní cesty evropského významu. Hlavním účelem jeho výstavby v rámci komplexu vodního díla Vraňany–Hořín bylo obejití nesplavného, mělkého a hydrologicky nestabilního meandru Vltavy v okolí soutoku s Labem. Jeho vybudováním se hydrologicky oddělila pravobřežní niva, čímž byl vymezen samostatný říční celek – dnešní Lužecký ostrov.

Technické řešení kanálu navrhl inženýr Alois Drahorád, výstavbu provedla stavební firma Lanna. Kanál začíná u jezu Vraňany a je veden jihovýchodním směrem až k plavební komoře Hořín. Konstrukce byla vedena v otevřeném profilu, se zpevněnými břehy a důrazem na snadnou manévrovatelnost. Kanál s jednosměrným provozem je vybaven čtyřmi obratišti pro otáčení a vyčkávání plavidel, sedmi mosty a jednou pěší lávkou. Břehová infrastruktura zahrnuje přístaviště a napojení na místní vodohospodářská zařízení.

V letech 2019–2021 proběhla zásadní modernizace kanálu a jeho přemosťujících objektů, kdy některé z nich byly přestavěny na zdvižné, jejímž cílem bylo přizpůsobení plavebním podmínkám evropské třídy Va – zejména navýšení podjezdných výšek a rozšíření plavební komory v Hoříně.

Vzhledem ke své unikátní hodnotě z hlediska dějin technicky i kontinuálního využití je většina trasy kanálu od roku 1958 prohlášena kulturní památkou. Je příkladem aplikace raně moderní inženýrské školy v oblasti vodního stavitelství a systematického řešení říční infrastruktury.

Kopáček Tadeáš