Vltava
Pramen Vltavy pod jménem Teplá Vltava je v terénu vyznačen na úpatí Černé Hory na Šumavě, jižně od obce Kvilda, ve výšce 1172 metrů nad mořem. V Kvildě prudce zatáčí k východu až jihovýchodu. Přes Horní Vltavici a Lenoru teče k rašeliništi Mrtvý Luh, kde jako součást přírodní památky Vltavský luh přijímá zprava Studenou Vltavu, přitékající z území Německa.
Na dalším toku je hladina zvednuta přehradní nádrží, která zde vytvořila největší umělé jezero v ČR vodního díla Lipno I (4 870 ha). Na základě starších plánů, z nichž návrh od Wenzela Daniela z roku 1892 předpokládal u Loučovic vybudovat dokonce 100 metrů vysokou hráz, byla přehrada postavena v letech 1954–1959. Obce na březích řeky Horní Planá, Frymburk a Lipno nad Vltavou se postupně přeměnily na rekreační osady s hotely, kempinky, restauracemi a dalšími zařízeními.
Nejmalebnější úsek řeky se nachází níže pod hrází na přibližně 10 km toku směrem k Vyššímu Brodu, s divokým, kamenitým korytem, nad nímž se vypíná hora Luč (934 m) a především kamenné moře, označované jako Čertova stěna. Celkem tu řeka překonává výškový rozdíl 160 metrů, tj. průměrný sklon činí skoro 17 ‰. Úsek se využívá i pro závody ve vodním slalomu či raftingu. Množství vody v korytě je ale po většinu roku omezené, neboť většina z něj je předvedena do umělého podzemního kanálu k Elektrárně Lipno I a na povrch se dostane až v nádrži, označované jako vodní dílo Lipno II, těsně nad Vyšším Brodem.
Řeka mine Cisterciácký klášter Vyšší Brod a dostává se do úseku, mohutně využívaného až po České Budějovice vodáky jako vůbec nejfrekventovanější česká řeka. U Rožmberka, kde vytváří dvojitý meandr, se Vltava stáčí k severu, přes Větřní pak zamíří k Českému Krumlovu, jehož jedinečnou scenérii spoluvytváří. Dále teče pod Klášterem Zlatá Koruna a pod zříceninami několika hradů, jakými jsou Dívčí Kámen či Maškovec. U Boršova nad Vltavou opouští Šumavské předhůří a dostává se do rozlehlejší Českobudějovické pánve. Horní Vltava končí svou pouť u Jiráskova jezu v Českých Budějovicích,.
Střední tok řeky, mezi Českými Budějovicemi a Prahou, vytvořil hluboké údolí, až na výjimky nevhodné k vedení železnic či silnic, ale až do 50. let 20. století naopak velmi příhodné pro voroplavbu, když se tu plavilo dřevo ze Šumavy do české metropole. Tuto činnost ukončila až výstavba velkých vodních děl Vltavské kaskády, plánovaná již od konce 19. století, ale realizovaná až na výjimky v době socialistické industrializace. Celkový instalovaný výkon elektráren na Vltavě je 722 MW, naprostá většina z toho připadá ale na vodní elektrárnu Orlík (364 MW) a Lipno I.
Z Českých Budějovic řeka protéká kolem Zámku Hluboká nad Vltavou a plní první z nádrží kaskády, tvořenou vodním dílem Hněvkovice, dodávajícím vodu též pro Jadernou elektrárnu Temelín. Pod Týnem nad Vltavou další nádrž vodního díla Kořensko skryla pod hladinou soutok Vltavy s Lužnicí. Nejdelší je 65 km dlouhé vzdutí přehradní nádrže vodního díla Orlík s hrází poblíž městečka Solenice; pod ní zmizelo údolí pod hradem Zvíkov nad soutokem s Otavou a zámkem Orlík, dříve inspirující množství umělců. Přes řeku zde vede i mohutný Žďákovský most, když z Podolska byl původní řetězový most přenesen do Stádlece na Lužnici (nyní Stádlecký řetězový most) a železniční most u Červené nad Vltavou, který byl nově doplněn novostavbou Schwarzenberského mostu.
Pod orlickou hrází následují nejprve vodní dílo Kamýk a pak vodní dílo Slapy, známá rekreační oblast, pod jehož hrází začíná v Třebenicích úsek dolní Vltavy. Vzdutím za 2. světové války postaveného vodního díla Štěchovice byly zatopeny pověstné Svatojánské proudy. Až od Štěchovic lemuje tok řeky silnice a od níže položené Davle na druhém břehu i železnice. Přesto tu až ku Praze prakticky nevznikla větší sídla. Zprava dále řeka přijímá vody Sázavy (poblíž soutoku leží Ostrov sv. Kiliána, kde stával od roku 999 až do 16. stol. benediktinský Ostrovský klášter), a zleva Berounku, jejíž ústí, původně pod Zbraslavským zámkem, se po povodni z roku 1829 posunulo mírně k severu.
V délce téměř 31 km Vltava následně protéká územím hlavního města Prahy. Z významnějších městských částí po toku omývá Zbraslav, Modřany, Podolí, Smíchov, v historickém jádru rozděluje Staré Město a Nové Město od protilehlé Malé Strany s Pražským hradem, pod Letnou míří ke Karlínu a Libni, velkým obloukem obtáčí Holešovice, a pak přes Troju a kolem Císařského ostrova zpět k severu, aby mezi Sedlcí a Zámky opustila katastr velkoměsta. Celkem dnes v Praze Vltavu křižuje 13 silničních a 4 železniční mosty: nejstarším z nich je Karlův most ze 14. stol., nejmladším zatím Trojský most z roku 2015.
I další tok řeky protéká hlubokým údolím, zaříznutým do geologicky starých hornin. Na levém břehu stojí Roztoky nad Vltavou a přemyslovské hradiště na Levém Hradci, napravo jaderná pracoviště v Řeži. Poté, co řeka mine průmyslové Kralupy nad Vltavou, se dostává do rovinatého Polabí. Protéká kolem zámků v Nelahozevsi a v Hoříně, u Mělníka se vlévá zleva do Labe, v přirozeném vyústění ve výšce asi 155 m n. m., níže po proudu v ústí vodního díla Hořín ve výšce 153 m n.m. Na soutoku je Vltava nicméně delší i vodnatější než řeka, jejíž jméno společný tok dále přebírá.
Průměrný průtok v ústí činí 150 m3.s-1. Z řady povodní byly zřejmě největší ty v letech 1342 (strhla Juditin most v Praze, předchůdce Karlova), 1432, 1784, 1845 a 1890, v nové době pak především tisíciletá voda ze srpna 2002, která zčásti zatopila i pražské metro. Pro lodní dopravu je řeka splavná na dolním toku do Prahy a dále do Třebenic (říční km 91,5) pod hrází Slapské přehrady. Malé lodě se mohou plavit i po střední Vltavě až do Českých Budějovic (říční km 241,4) s využitím lodního výtahu Orlík, v přípravě je dobudování lodního zdvihadla Slapy a dalších plavebních zařízení.
Martínek Jiří
