Svatojánské proudy
Svatojánské proudy tvořily přibližně 7 km dlouhý peřejnatý úsek Vltavy mezi Třebenicemi a Štěchovicemi. Řeka se zde výrazně klikatí v hluboce zaříznutém kaňonu a na krátké vzdálenosti překonává výškový rozdíl zhruba 20 metrů. Tento divoce proudící úsek plný balvanů, skal a nebezpečných mělčin byl v minulosti považován za nejnebezpečnější na celém toku Vltavy.
Pro svou složitou plavební situaci byl úsek v historických pramenech označován jako Štěchovické proudy, Skalní proudy či zkráceně Proudy. Vltavská vodní cesta byla klíčovou dopravní tepnou pro přepravu dřeva, soli a dalšího zboží směrem do Prahy. Svatojánské proudy tvořily významnou překážku pro voroplavbu i lodní dopravu.
Významný zásah do splavnosti tohoto místa provedl v letech 1640–1643 strahovský opat Kryšpín Fuk z Hradiště, který zde inicioval práce usnadňující plavbu. Tyto úpravy se uskutečnily díky podpoře císaře Ferdinanda III. Na památku tohoto díla byl na skále Sedlo vztyčen tzv. Ferdinandův sloup. Roku 1722 přibyla nedaleko také barokní socha sv. Jana Nepomuckého, patrona plavců a lidí od vody, jejíž vztyčení inicioval Strahovský klášter. Odtud se postupně ustálilo označení Svatojánské proudy, které je používáno dodnes.
Proudy začínaly u výrazného skalního prahu zvaného Horní slap, jenž přetínal téměř celé řečiště, zasahoval do dvou třetin řeky a navazoval na levém břehu na samostatně stojící skálu Sedlo. Podle záznamů Karla Vinařického následovaly Dolní Slap, skály Kubíček, Bednář a Roháč, plavba pokračovala kolem Žižkova brodu, dále plavci míjeli útvary jako Vosiny, Kletecko, Lípky, Líny, Dušená a Sovíky, až se řeka zklidnila u soutoku s Kocábou ve Štěchovicích.
Na počátku druhé poloviny 19. století začala být oblast atraktivní pro výletníky a rekreanty z Prahy. V roce 1865 byla zahájena pravidelná plavba Pražské paroplavební společnosti na trase Praha–Štěchovice, čímž se lokalita stala snadno dostupnou pro veřejnost. Svatojánské proudy se v následujících desetiletích proměnily v oblíbený výletní cíl, kam v letních měsících mířilo čím dál více návštěvníků. Organizované plavby peřejemi speciálně upravenými vyhlídkovými loděmi se staly atraktivní součástí návštěvy tohoto romantického údolí. V roce 1870 navštívil Proudy i Bedřich Smetana.
Dne 11. května 1889 byla Klubem českých turistů vyznačena vůbec první česká turistická značená trasa vedoucí ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Od počátku 20. století se oblast stala i jedním z center formujícího se trampingu, čistě českého fenoménu. Postupně zde vznikla řada osad, které částečně existují a fungují dodnes, mj. roku 1919 byla pod Mravenčí skálou založena osada Ztracená naděje, jedna z nejstarších trampských osad v Česku. Za první republiky dosáhl věhlas Proudů svého vrcholu — ročně je navštěvovaly tisíce turistů.
Zánik Svatojánských proudů nastal s výstavbou vodního díla Štěchovice, napuštěného 1943, které zatopilo většinu úseku včetně Horního slapu. Skála Sedlo zmizela pod hladinou o deset let později 1954 při budování Slapské přehrady. Navzdory tomu zůstává označení Svatojánské proudy vžité a v mapách i hovorovém označení se běžně používá pro údolí Vltavy mezi Štěchovicemi a Slapy. Lokalita je dnes přístupná po značené turistické cestě a naučné stezce.
Pavelčík Vojtěch
