Stožec

Původně dřevařská osada Stožec se nachází v údolí Studené Vltavy, nedaleko hranic s Německem, pod stejnojmennou horou (1065 m). Založena byla roku 1769. Nedaleko obce se odehrála 1850 několikadenní Pytlácká bitva u Stožce. V polovině 19. století zde podnikatel Franz Josef Bienert založil továrnu na zpracování rezonančního dřeva, od 1871 fungující jako Schwarzenberská továrna na resonanční dříví. Rozvoj obce přišel s výstavbou železniční trati Čičenice – Nové Údolí, tzv. Pošumavské jižní dráhy, z Volar do Haidmühle a dále do Německa, která sem byla dovedena roku 1910. Fungovala tu i chovná stanice lososů a rozvíjel se cestovní ruch, při největším rozmachu v roce 1930 měla obec dokonce 2811 obyvatel. – Ze Stožce byl rodákem biolog, specialista na řasy a profesor pražské Německé univerzity Adolf Pascher (1881–1945); jeho sestra si vzala spisovatele Hanse Watzlika.

I zde značně zasáhla 2. světová válka, kdy byl Stožec připojen k Německu. Po válce se navrátil k ČSR a prošel kompletní výměnou obyvatelstva. Počet obyvatel se snížil na necelých 600. Dokonce i osobní vlaky od 70. let až do roku 1990 jezdily jen sem a do pohraniční stanice Nové Údolí už nepokračovaly… V 80. letech byla do obce z Nového Údolí přemístěna rota Pohraniční stráže. Obnova běžného života nastala až po roce 1989, Stožec se stal střediskem rozsáhlé stejnojmenné obce o ploše 104,5 km2 s 210 obyvateli (2024). Některé okolní osady, které po roce 1948 spadly do pohraničního vojenského pásma (Cazov, Radvanovice, Nové Údolí), zanikly, hlavně díky chalupářům se zachovala památkově cenná osada Dobrá.

Památky reprezentuje především Stožecká kaple (viz Stožecká skála) a zbytky středověkého hradu na Stožecké skále. Na katastru obce se nachází přírodní památky Vltavský luh a Spálený luh a je dnes oblíbeným turistickým cílem s rozsáhlým informačním centrem a řadou tematických expozic.

Martínek Jiří