Řetězový most císaře Františka I.
Potřeba výstavby druhého stálého mostu v Praze opakovaně vyvstávala od počátku 19. století. Nejvyšší purkrabí Jan Rudolf Chotek z Chotkova (1748–1824) se pokoušel už v letech 1803–1804 shromáždit formou sbírky prostředky na stavbu mostu, který měl původně ležet v trase dnešního Štefánikova mostu, ale neuspěl. Jeho syn hrabě Karel Chotek (1783–1868), poslední nejvyšší purkrabí Českého království, zvolil mnohem perspektivnější a praktičtější cestu – založil akciovou společnost. Podařilo se mu zajistit kapitál ve výši 409 000 zlatých a po dlouhých diskusích také akceptoval novou polohu zamýšleného mostu, tentokrát v prodloužení Nových alejí (dnešní Národní třída) směrem do průmyslově se rozvíjejícího Smíchova. O zahájení stavby bylo rozhodnuto na přelomu let 1837–1838.
Projekt mostu zpracoval inženýr Bedřich Schnirch, uznávaný odborník na řetězové mosty, stavební dohled vykonával guberniální rada Pavel Strobach. Klíčovou roli při realizaci stavby sehrál podnikatel a lodní dopravce Adalbert Lanna st., akcionář a člen ředitelství akciové společnosti, který fakticky stavbu vedl. Firma Lanna byla pověřena dodávkou především vzhledem k propracované logistice, nutné k uskutečnění převratného díla. Její lodě (šífy) a vorové prameny, vedené plavci, dopravovaly prakticky veškerý stavební materiál, jak dřevo a kámen, tak litinové prvky a kujné železo z železárny hraběte Eduarda Stadiona v Chlumu u Třeboně. A. Lanna dohlížel na stavbu z prosklené kabiny postavené na lodi vyvázané na staveništi, stal se tak i průkopníkem „bydlení na hausbótu“ v Čechách.
Kromě stavby samotného mostu se Lannova firma podílela i na výstavbě přilehlého prvního moderního nábřeží v Praze na pravém břehu Vltavy v délce 575 metrů (dnešní Smetanovo nábřeží) a pravděpodobně také na částečné rekonstrukci Staroměstského jezu, která umožnila dočasně snížit hladinu řeky na staveništi.
Most byl veřejnosti představen 4. listopadu 1841, tedy 484 let po slavnostním položení základního kamene Karlova mostu. Jeho celková délka činila 413 metrů a šířka 9 metrů. Byl rozdělen na dvě totožné poloviny, které byly spojeny mohutným zděným pilířem na Střeleckém ostrově. Mostovku nesly řetězové konstrukce, zavěšené přes čtyři kamenné klasicistní věže. Dlouhodobým problémem mostu byla omezená nosnost a konstrukce, která mimo jiné neumožňovala instalaci tramvajové dráhy. Od 1875 přes most dokonce vedla jedna z linek koněspřežné dráhy (trasa Karlín–Smíchov), most, ale cestující museli přecházet pěšky, protože se vedení dráhy po tenké dřevěné mostovce nepodařilo technicky vyřešit. Přestal vyhovovat rostoucím dopravním nárokům a kvůli nevyhovující statice byl 1889 snesen a nahradil jej kamenný most Legií, postavený budapešťskou firmou Gustav Gregersen v letech 1898–1901.
Rusňák Štěpán
