Plavební komora Podbaba
Tvoří součást vodního díla Troja–Podbaba, které vzniklo v letech 1899–1902 jako jeden z klíčových uzlů v rámci rozsáhlého projektu splavnění Vltavy mezi Prahou a Mělníkem. Stavbu realizovala firma Lanna a její součástí byl i téměř tříkilometrový horní plavební kanál, který výrazně proměnil tok řeky v oblasti Císařského ostrova – odřízl část Královské obory (Stromovka) a vytvořil samostatný říční ostrovní celek. V jeho trase se nachází tři mosty a jedno přístaviště osobní lodní dopravy.
Plavební komplex tvoří dvojice souběžných komor – velká a malá – překonávající spád 5,6 m. Velká komora byla v letech 1996–1998 rekonstruována a svými rozměry (délka 135 m, šířka 12 m) odpovídá třídě Va evropských vodních cest. Menší komora měří 73 m na délku a 11 m na šířku. Obě jsou v horním ohlaví osazeny poklopovými vraty; velká tzv. Čábelkovými vraty sklápěnými proti vodě, malá klapkovými vraty, sklápěnými po vodě. Dolní ohlaví je vybaveno vraty vzpěrného typu.
Výstavba komor byla technicky náročná – zejména ražba dna do skály si vyžádala nasazení kesonové lodě, specializovaného plavidla vybaveného potápěčským zvonem se stlačeným vzduchem. Tato technologie umožnila ruční rozrušování skalního podloží a zakládání staveb pod hladinou bez nutnosti použití nákladné potápěčské techniky. Použití tohoto řešení v podmínkách přelomu 19. a 20. století dokládá mimořádnou úroveň tehdejší inženýrské praxe.
Pro napouštění a vypouštění se využívají rozdílné systémy: velká komora pracuje s regulačními stavidly, zatímco malá komora využívá obtoky s hrazeními stavítky. Velín, situovaný na dělicí zdi mezi komorami, pochází z roku 1998. Obě komory slouží jak nákladní, tak rekreační plavbě. V rámci modernizace byla do bočních stěn velké komory integrována malá vodní elektrárna Podbaba, která rozšiřuje původně plavební a regulační funkci zdymadla o výrobu obnovitelné energie.
Komory mají celoroční provoz a tvoří klíčový uzel plavebního systému v Praze. V rámci modernizací byla obnovena technologie i stavební konstrukce; jejich provoz je dnes plně automatizovaný a představuje součást širšího hydrotechnického systému dolní Vltavy.
Kopáček Tadeáš
