Lannův kříž v Jemčině

Východně od řeky Vltavy kolem třeboňské pánve se táhly rozsáhlé nevyužité lesy. Místní jindřichohradecké panství převzali koncem 17. století Czerninové z Chudenic. Johann Rudolf Czernín (1757–1845) nechal roku 1790 přestavět zámecký areál Jemčina, včetně úprav zámeckého parku pro parforsní hony na jeleny. Vyhlášené hony zde pořádal Rudolfův syn hrabě Eugen Czernín (1796–1868) a o přípravu honů se staral lesmistr Johannes Wachtel (1763–1827). V době největší slávy zde chovali 72 koní a smečku 160 psů. Dne 26. července 1822 se přes oboru přehnala silná vichřice, která park zdevastovala. Následně význam zámeckého areálu upadal a hony už se zde nepořádaly.

Hraběti Eugenovi Czernínovy vznikla starost, co si počít se vším popadaným dřívím. V Praze byla tou dobou velká poptávka po levném dřevě, ale hrabě nemohl dlouho najít potřebného obchodníka, který by dokázal dřevo transportovat do Prahy. Řeka Nežárka byla nesplavněná a každá jiná doprava byla příliš nákladná. Hrabě Eugen Czernín se nakonec domluvil v lednu 1842 s Adalbertem Lannou st. Po podepsání smlouvy s Czernínem podal Lanna žádost o splavnění Lužnice a Nežárky přímo císaři, kterého informoval o vhodném spádu obou řek pro voroplavbu. V následujícím roce Lanna dostal povolení a již začátkem října 1844 byly veškeré splavňovací práce dokončeny. Za provedené práce mohl Lanna po dobu dvanácti let výhradně těžit a transportovat dříví z Jemčiny. Hrabě Eugen Czernín se zbavil starosti s neprodejným dřevem a rakouské císařství získalo bez větších nákladů dlouhý úsek splavné řeky. Na památku byl roku 1854 na velkém žulovém balvanu u Jemčiny vztyčen železný kříž a upevněna pamětní deska se jmény Eugena Czernína z Chudenic, loďmistra Lanny a lesmistra Georgeho Wachtela (1806–1884).

Kopáček Tadeáš