Lanna Adalbert Franz Joseph JUDr.

JUDr. Adalbert Franz Joseph svobodný pán Lanna

Syn významného podnikatele Lanny Adalberta ml. a vnuk zakladatele rodinného podniku Lanny Adalberta st. vyrůstal v kulturně orientované rodině s matkou Franciskou (1842–1929) a sestrami Franciskou Josephinou Lanna-Trauttenberg (1866–1953) a Alicí Sarah Lanna-Enis (1868–1953). Přestože se od něj jako představitele třetí generace podnikatelské dynastie očekávalo pokračování v rodinné tradici, po studiích práv na Německé univerzitě v Praze (1892) se rozhodl pro dráhu státního úředníka. Působil nejprve u námořního úřadu v Terstu a od roku 1898 na ministerstvu obchodu ve Vídni, záhy jako sekretář a zpravodaj pro Velkou Británii. V 90. letech sepsal několik sociálně politických pojednání a historickou studii o Metternichovi. Významnou roli sehrál jako delegát rakouské sekce na Světové výstavě 1900 v Paříži. Od 1905 zastával funkci obchodního atašé při rakouském vyslanectví v Londýně.

S rostoucími zdravotními problémy otce bylo nutné vyjasnit otázku budoucnosti zavedené firmy. Výsledkem úvah, zda opustit státní službu a slibnou kariéru na ministerstvu bylo, že v červenci 1908 převzal rodinný podnik nejprve jako prokurista a v květnu 1909 se stal jeho majitelem. Současně řešil otázku dalšího osudu rozsáhlých uměleckých sbírek, utvářených otcem od 60. let 19. století. Vzhledem k potřebě vypořádat dědictví a patrně i zajistit prostředky pro provoz firmy, bylo rozhodnuto o jejich rozprodeji formou aukcí, které probíhaly v letech 1909–1912 v Berlíně, Stuttgartu a Vídni. Původce sbírek A. Lanna ml. se dožil pouze prvních dvou dražeb. Rozpad hodnotných souborů vyvolal v Čechách pobouření i vůči JUDr. Lannovi, který na otcovu systematickou tvorbu sice nenavázal, ale zaměřil se jako sběratel na obrazy a drobnější umělecké předměty dle vlastního vkusu. Nová sbírka zahrnovala kvalitní, avšak početně omezené práce autorů jako Lucas Cranach, El Greco či Canaletto. Otce také zastoupil ve Společnosti vlasteneckých přátel umění. Po ročním zasnoubení se v roce 1910 oženil s baronesou Astou Brückmannovou (1881–1960), s níž měl jedinou dceru Marii Hubertu Lannovou (1911–1933).

S převzetím firmy přestěhoval její ústředí z paláce Lanna s dalšími odděleními do domu Na Florenci č.p. 1055 v Praze, dílny soustředil do Žalhostic nad Labem. Pod jeho vedením firma Lanna pokračovala v udržovacích pracích na Vltavě, Labi, Nežárce a Lužnici, dokončila výstavbu vodního díla Štětí, vodního díla Roudnice nad Labem, vodního díla Štvanice, nově vybudovala vodní dílo České Kopisty u Litoměřic a zahájila stavbu vodního díla Lovosice. K významným realizacím patřila také výstavba nábřežní zdi při rekonstrukci kláštera řádu Křižovníků s červenou hvězdou v Praze u Karlova mostu. Firma rozšířila svou působnost dále přes české hranice, usilovala o stavby v Haliči, v Bosně, na Dunaji i v Německém císařství. Největším z připravovaných, ale vlivem nadcházející světové války nerealizovaných projektů bylo vodní dílo na řece Drávě. V letech 1912–1913 byly provedeny úpravy Ohře u Loun, od 1914 započaly práce na regulaci středního Labe a výstavbě vodního díla Nymburk, dokončeného se zprovozněním elektrárny až v roce 1924. Reminiscencí na železniční podnikání se 1916–1919 stala stavba 9 km krátké, ale náročné tratě Polanka–Kunčice. K posledním zemním pracím patřilo 1917–1919 hloubení asi kilometrové přeložky Ohře u Falknova pro důlní společnost Britania.

JUDr. Lanna kolem roku 1912 onemocněl tuberkulózou. Následkem nemoci byl nucen trávit dlouhé období v sanatoriích a lokalitách s příznivým klimatem. Od 1913 výrazně omezil pobyty v Čechách, vilu v Bubenči i s příslušenstvím prodal staviteli a místnímu starostovi Aloisovi Potůčkovi (1854–1914) a na jaře 1914 přesídlil do zámečku zakoupeného v Maria Enzersdorfu na předměstí Vídně. S vypuknutím první světové války a pod tíhou rostoucích národnostních konfliktů postupně odprodal veškerý majetek v Čechách. V roce 1915 pilu v Litvínovicích u Českých Budějovic, následně pilu s parketárnou v pražské Libni a nakonec 1920 celou firmu získala Bohemia, československá zahraniční banka v Praze, se závazkem jejího akcionování a zachování jména Lanna v názvu společnosti. V následujícím roce 1921 se přestěhoval do palácové vily v Mnichově na adrese Maria-Theresia Straße č. 16, kde počátkem roku 1922 zemřel. Pohřben byl na hřbitově Waldfriedhof. Jeho úmrtím zanikla rodová linie Lannů po meči a uzavřela se tak jedna z významných kapitol českého průmyslového a kulturního dědictví 19. a počátku 20. století. Vdova Asta s dcerou Marií Hubertou (Pooty) žily v mnichovském paláci až do roku 1933, kdy dcera podlehla ve svých 22 letech během návštěvy Prahy zánětu slepého střeva. Po smrti dcery prodala Asta mnichovský dům a přestěhovala se do Berlína. Další zprávy o jejím osudu nejsou dochovány. Nákladný životní styl a bouřlivé události 20. století připravily Astu Lannovou postupně o většinu prostředků. V podstatě tím po předčasné smrti svého manžela naplnila biogram českých podnikatelských rodin s fázemi vzestupu, setrvačného růstu a následného úpadku v třetí generaci. Její stopa končí ve Švýcarsku, kde 25. února 1960 umírá v domově pro chudé.

Kopáček Jiří
Wittlich Filip