Elektrárna Holešovice

V r. 1897 rozhodla zvláštní komise o stavbě Ústřední elektrické stanice královského hlavního města Prahy, která měla vyrábět střídavý trojfázový proud o frekvenci 50 Hz, s vysokým napětím 3kV a rozvodem nízkého napětí 3x120 V a zásobovat jím veřejné osvětlení, průmyslové podniky, domácnosti, a hlavně elektrické dráhy. Pro stavbu byl vybrán pozemek bývalého statku čp. 1-VII v Holešovicích na dnešní Partyzánské ulici, vhodný vzhledem k možnosti zřídit napájecí kanál z Vltavy a uhelnou vlečku z nádraží Bubny.

Stavba se uskutečnila v letech 1898–1900, součástí areálu byla kotelna, dva komíny, strojovna a tramvajová remíza. V době otevření tvořila elektrárna nejdůležitější článek pražské elektroenergetické soustavy, zařízení dodaly nejvýznamnější podniky té doby: První českomoravská továrna na stroje, František Ringhoffer, František Křižík, Emil Kolben aj. Postupně přibývaly parní stroje a turbíny, v období 1906–1907 byl vztyčen třetí komín a 1912–1913 čtvrtý. Ve 20. letech byla přistavěna nová hala kotelny a vybudována velká transformovna. Po zprovoznění elektrárny v Ervěnicích byla holešovická elektrárna 1926 přebudována na parní teplárnu. V roce 1938 vznikla mohutná hala kotelny s elegantní cihlovou fasádou, zbořená 2004. Zachovaný zlomek budov s jedním komínem je od 2002 kulturní památkou.

Při elektrické centrále vznikla tramvajová vozovna, která zahájila provoz v roce 1900. Měla tři lodě po pěti kolejích, které mohly pojmout 70 vozů. Součást komplexu tvořily též ústřední dílny, zvané Centrála. Jejich kapacita brzy přestala dostačovat, a tak se 1914 přestěhovaly do libeňské Rustonky. V roce 1939 byla zrušena i vozovna a přestěhována do Kobylis.

Jungmann Jan
Beran Lukáš
Kynčlová Blanka