Žofínský palác

Neorenesanční stavba na Slovanském ostrově v historickém centru Prahy sehrála důležitou roli v dějinách české metropole. Jméno, stejně jako původně celý ostrov, dostala na počest arcivévodkyně Žofie, matky císaře Františka Josefa I. Současnou podobu získala přestavbou v letech 1885–1887.

Samotný ostrov vznikl postupně z usazování naplavenin řeky Vltavy. Po ničivé povodni v roce 1784 byl zpevněn hrází a sloužil pražským barvířům, odtud název Barvířský ostrov. K výrazné proměně došlo ve 30. letech 19. století, kdy ostrov zakoupil pražský podnikatel a mlynář Václav Novotný (1777–1851) s cílem zpřístupnit jej veřejnosti. V letech 1835–1837 zde inicioval výstavbu tří zděných budov – lázní, obytného domu a restaurace se sálem, ve kterém byly pořádány plesy, výstavy a další kulturní podniky. Zde se roku 1848 konal Slovanský sjezd, představující významný mezník v dějinách národního hnutí. Tato událost přispěla k formulování politických požadavků slovanských národů v rámci habsburské monarchie a k posílení národního uvědomění. Na památku tohoto sjezdu byl ostrov později přejmenován na Slovanský ostrov.

K historicky cenným momentům patří zejména souborné provedení symfonického cyklu Má vlast Bedřicha Smetany, které zde zaznělo roku 1882 ještě v prostorách původní stavby.
V roce 1884 přešly budovy i ostrov do majetku města Prahy, které následně realizovalo výstavbu nového, reprezentativního novorenesančního paláce. Tato stavba se rychle uvedla jako centrum pražského kulturního a společenského života a tuto roli si udržela až do otevření Obecního domu u Prašné brány na počátku 20. století.

Architektonicky se palác vyznačuje bohatou fasádní výzdobou a elegantní kompozicí. Jeho dominantou je Velký sál, jedna z nejvýznamnějších pražských koncertních a plesových prostor. Žofínský palác nadále slouží jako prestižní místo konání kulturních a společenských událostí. Slovanský ostrov je oblíbeným rekreačním prostorem, který nabízí klidné prostředí v samém srdci rušné pražské metropole.

Filip Wittlich