Železný most v Týně nad Vltavou

Silniční příhradový most postavený v roce 1892 na místě původního dřevěného mostu, součást panoramatu města.

První historický údaj o existenci mostu v Týně nad Vltavou pochází z roku 1229, kdy se na Hradě Týn nad Vlavou konal církevní sněm, na kterém se objevila zmínka o možnosti přechodu Vltavy prostřednictvím dřevěného mostu. Během 13. století nechal biskup Tobiáš z Bechyně postavit čtyři mlýny, tří jezy pro regulaci hladiny a zatopené brody nahradil mostem, tehdy jediným na Vltavě mezi Českými Budějovicemi a Prahou. Most se také stal strategicky významný místem dvou vojenských bitev o rakouské dědictví, za první slezské války 5. června 1742 a znovu 9. října 1744, v rámci druhé slezské války.

V průběhu staletí byl dřevěný most několikrát poškozen povodněmi, definitivní poškození nastalo při jarní povodni 7. března 1891, při kterém plující ledové kry o výšce až 5 metrů zapříčinily stržení středové části mostu. Město se rozhodlo postavit nové stabilnější spojení obou svých břehů. Projektem byl pověřen přednosta technického oddělení pro stavby silniční, mostní a pozemní Zemského výboru království Českého v Praze, vrchní zemský inženýr Josef Maýr (1839–1894). Realizací mostních pilířů byla pověřena pražská firma Jana a Otakara Kruliše, která začala se stavbou 2. května 1892. Dodavatelem železné nýtované konstrukce se byla Pražská mostárna, která vyrobila dvojici ocelových příhradových nosníků o rozpětí 59,6 metru, tehdy největších této konstrukce mezi silničními mosty. Dne 17. října 1892 proběhla zatěžkávací zkouška navezením 140 000 kg zátěže, při které obstál a 4. listopadu byl slavnostně odevzdán veřejnosti.

V roce 1996 byl most rekonstruován podle projektu brněnské kanceláře Antonína Pechala za 5,5 miliónu korun, v současné době je plánována další rekonstrukce s cílem umožnit průjezd větších lodí na vltavské vodní cestě, jedna z mostovek by měla být pohyblivá a umožnit podjezdovou výšku 5,5 metru. Most patří k významným dokladům českého mostního inženýrství konce 19. století, proto je od roku 1987 zapsán na Seznam nemovitých kulturních památek.

Sudová Martina

tech. realizeace
nahoru