Vodní elektrárna Miřejovice

Elektrárna byla vybudována v letech 1922–1928 na levém břehu Vltavy jako druhá fáze vodního díla Miřejovice, navazující na původní stavbu jezu a plavební komory Miřejovice. Objekt s valbovými střechami a římsami z hrubě otesaných pískovcových desek, vystavěný podle architektonického návrhu Františka Sandera, tvoří tři části. Patrové budově s průčelím orientovaným k silnici dominuje transformátorová věž, podélné provozní budově situované nad řekou čtyři osy velkých půlkruhových oken, a části před plavební komorou maják se stožárem.

Technologické řešení dodal pražský závod Františka Křižíka. Elektrárna byla osazena pěti Francisovými turbínami, napájenými z náhonu vedeného samostatným korytem o délce cca 700 m. Jalový žlab a stavidlová uzávěra umožňují samostatnou manipulaci s přítokem vody i paralelní provoz se zdymadlem. Při uvedení do provozu činil instalovaný výkon 3,57 MW. MVE využívá průtočný systém bez akumulace, založený na spádu mezi vzdutím jezu a výtokem z plavebních komor.

V 80. letech 20. století prošla elektrárna generální rekonstrukcí, která zahrnovala jak technické zařízení, tak obnovu fasádního pláště. Na počátku 21. století následovala další modernizace, výměna turbín, instalace nového systému řízení a výstavba nového dispečinku. Výkon se zvýšil až na 5,5 MW, provoz je zajištěn v plně automatickém bezobslužném režimu. Elektrárna s dalšími prvky miřejovického areálu byla zapsána 1958 mezi nemovité kulturní památky České republiky.

Kopáček Tadeáš