Vodní dílo Troja-Podbaba

Základní dispozici tvořil hradlový jez o třech polích, horní plavební kanál a plavební komora situovaná na dolním konci v Podbabě. Průplav o délce 2,8 km vedl z Troje přes Císařský ostrov částí Královské obory a zpět do hlavního toku u Podbaby. Jednalo se v pořadí o třetí realizovaný objekt ke splavnění Vltavy mezi Prahou a Mělníkem, který byl po sérii ničivých povodní koncem 19. století iniciován Průmyslovou jednotou v Praze. Projekt koordinovala Komise pro kanalisování Vltavy a Labe v Čechách a v letech 1896–1912 vedl k výstavbě systému jezů, plavebních komor a kanálů, který zásadně proměnil hydrologii toku a umožnil rozvoj moderní vodní dopravy.

Stavbu provedla firma Lanna, zakázka byla zadána v červnu 1898, Práce probíhaly od počátku roku 1899 nepřetržitě ve dne i v noci, zaměstnávaly až 800 dělníků. Komora byla založena hluboko do skály, což si vyžádalo použití potápěčských zvonů pro odstřelování břidlice. Při výstavbě bylo přesunuto přes 750 000 m³ zeminy a spotřebováno 93 000 m³ kamene. Dno komory bylo dodatečně zesíleno betonem, protože se ukázalo, že původní předpoklady o odolnosti skalního podloží byly nadhodnocené. Jez byl dokončen v červnu 1902, čímž bylo zajištěno splavnění posledního kritického úseku Vltavy pod Prahou.

Vodní dílo prošlo v dalších dekádách významnými úpravami. Roku 1979 byl původní hradlový jez nahrazen třemi moderními ocelovými klapkami o hradící výšce 3,3 m. Vorová propusť na pravém břehu byla přestavěna na slalomovou dráhu. Tento zásah doplnil technologické zázemí vodního díla Troja–Podbaba a rozšířil jeho funkci o sportovní využití. V letech 1995–2009 zde vznikly malá vodní elektrárna Podbaba a elektrárna Troja. Součástí modernizace byla úprava plavebního kanálu Troja–Podbaba, pro zvýšení podjezdné výšky z 4,5 m na 7 m probíhaly od počátku 21. století rozsáhlé stavební úpravy na mostech v plavební dráze.

Dílo je klíčovou součástí vltavské vodní cesty v metropolitní oblasti Prahy a dokladem vrcholné inženýrské práce své doby, funkční technické infrastruktury, která byla opakovaně přizpůsobena měnícím se požadavkům na dopravu, energetiku i rekreační využití řeky.

Kopáček Tadeáš