Vodní dílo Miřejovice
U Miřejovic se projekt splavnění Vltavy mezi Prahou a Mělníkem, iniciovaný koncem 19. stol. Průmyslovou jednotou v Praze a koordinovaný Komisí pro kanalisování Vltavy a Labe v Čechách, prolnul s požadavkem na obnovení silničního propojení. Původní dřevěný most strhly povodně už na konci 18. století. Zdymadlo stavebně a funkčně spojené s konstrukcí Miřejovického mostu navrhlo zvláštní oddělení c. a k. místodržitelství v Praze v projekční spolupráci konstruktéra Viléma Weingärtnera a profesora Jana Záhorského. Tzv. „Záhorského jez“, patentované řešení pohyblivého hradlového jezu ovládaného malými elektrickými jeřáby, se stal inspirací obdobných staveb i ve Spojených státech.
Staveniště v Miřejovicích převzala koncem října 1900 firma Lanna, první stavební práce začaly následující jaro. Náročné geologické podmínky – zejména vysoký přítok vody a nepravidelné říční podloží – vyžadovaly nasazení až čtyř čerpadel a hlubinných sond do hloubky až 20 metrů pod normální hladinu. Základy levého pilíře mostu musely být kvůli hlubokému bahnu založeny na pilotovém roštu. Tyto komplikace učinily z Miřejovic jedno z technicky i finančně nejnáročnějších zdymadel realizovaných na Vltavě. Výkopové práce dosáhly objemu 250 000 m³ zeminy, na stavbu bylo použito 58 000 m³ kamene a více než 10 000 m³ betonového zdiva. Mostovou a jezovou železnou konstrukci v kooperaci dodaly První českomoravská továrna na stroje v pražské Libni (později ČKD), Závody Škodovy v Plzni, firma Bratři Prášilové a spol. a Pražská akciová strojírna (Rustonka).
Jez se spádem 3,5 m tvořila tři pole, střední pohyblivé, ovládané z mostní konstrukce, a pevná postranní, klasické hradlové konstrukce. Při pravém břehu byla vedena vorová propusť, také byl zřízen rybí přechod. Plavební komora Miřejovice před vybudováním elektrárenského náhonu přiléhala k levému břehu. Definitivní vzdutí proběhlo 5.–6. července 1904, kolaudace následovala 3. ledna 1905. Hradlový jez byl po roce 1922 přepracován podle návrhu Františka Sandnera na válcový.
V letech 1928–1930 byl soubor doplněn o vodní elektrárnu Miřejovice, jejíž architektonický návrh vytvořil František Sander a technologické zařízení dodal závod Františka Křižíka. Současně došlo i k rozsáhlé rekonstrukci původního jezu a mostu, kterou provedla inženýrská firma Kapsa & Müller. Tato přestavba navazovala na zprovoznění elektrárny a přizpůsobila konstrukční řešení novým požadavkům.
Rozsáhlá rekonstrukce proběhla v 80. letech 20. století. Modernizován byl pevnostní systém jezu, technické vybavení plavebních komor a v bývalé vorové propusti vzniká od 1983 umělý slalomový kanál Veltrusy. Vodní dílo Miřejovice je od roku 1958 chráněno jako nemovitá kulturní památka České republiky.
Kopáček Tadeáš
