Uměleckoprůmyslové museum v Praze
u(p)m
Reprezentativní novorenesanční budova muzea proti Rudolfinu, zadním traktem přiléhající k Starému židovskému hřbitovu v Praze, byla podle návrhu hlavního architekta Josefa Schulze dokončena v roce 1900. Založení Uměleckoprůmyslového musea spadá do roku 1885, kdy mu Česká spořitelna propůjčila potřebné místnosti v Rudolfinu. Vzniklo z iniciativy Obchodní a živnostenské komory v Praze v čele s prezidentem Bohumilem Bondy, s podporou mecenáše, sběratele umění a doživotního předsedy správního kuratoria muzea Adalberta Lanny ml. a řady dalších významných osobností, donátorů a umělců. Cílem bylo pozvednout úroveň řemeslné a průmyslové výroby v tehdejších českých zemích s důrazem na propojení umění a průmyslu jako klíčového předpokladu hospodářského i kulturního rozvoje. Od počátku se muzeum profilovalo jako moderní instituce s evropským rozhledem. Systematicky rozšiřovalo své sbírky a pořádalo odborné výstavy i přednášky. Jeho sbírkový fond od počátku zahrnoval široké spektrum předmětů – od historického nábytku, skla, porcelánu, textilu a módních doplňků až po grafiku a knižní umění. Díky promyšlené akviziční politice a úsilí prvního ředitele Karla Chytila (1857–1934) se muzeum záhy zařadilo mezi přední evropské instituce svého druhu.
Ve 20. století prošlo muzeum obdobím rozvoje i těžkostí, v roce 1949 bylo postátněno a v letech 1959–1969 dočasně připojeno k Národní galerii v Praze. Po roce 1989 navázalo úzkou spolupráci se zahraničními institucemi a realizovalo řadu výstav v Evropě i Asii. Významnou součástí jeho činnosti se stalo pořádání edukativních programů, workshopů a dalších aktivit zaměřených na popularizaci kulturního dědictví. Nadále spravuje více než půl milionu sbírkových předmětů sahajících od antiky po současnost a zvláštní pozornost věnuje zejména českému a světovému designu 20. a 21. století. Kromě hlavní budovy provozuje depozitář v pražských Stodůlkách a několik dalších expozic, například v zámku v Kamenici nad Lipou či v Klášterci nad Ohří.
Wittlich Filip
