Teplá Vltava

Hlavní zdrojnice a horní tok Vltavy má délku toku 53,5 kilometru, plocha poměrně úzkého a protáhlého povodí činí 347,5 km2, z toho asi 7,5 % v Německu. Pramení jižně od vsi Kvilda, na úpatí Černé Hory, ve výšce 1172 m n. m. Pramen označil již roku 1840 přírodovědec Franz Xaver Zippe a byla u něj zbudována 1922 chata, zbořená v 60. letech; skutečným zdrojem je ale jedna z šachet, kde se kutalo ve středověku stříbro, asi 1 km dále v 1. zóně NP, a o něco výše, než turisty navštěvované místo.

Řeka nejprve teče k severu, ve vsi Kvilda se pak stáčí k jihovýchodu, a tento směr v zásadě drží po celou dobu. Teče přes Borová Lada, Horní Vltavici a Lenoru, kde přes ní vede dřevěná lávka – rechle. Dále pak míří, s četnými meandry, přes Soumarský brod a rašeliniště Mrtvý Luh, u nějž se ve výšce 731 m n. m. stéká se Studenou Vltavou a soutokem vytváří Vltavu. Cestou přijímá několik přítoků, jakými jsou Kvildský potok, Vltavský potok neboli Malá Vltava, Polecký potok a nejvýznamnější Řasnice. Významná část toku se nachází v Národním parku Šumava, proto je hospodářské i turistické využití omezené; v jisté míře je povoleno splouvání nejjižnějšího úseku, od Soumarského mostu k soutoku a dále po Vltavě k Nové Peci (vodácká obtížnost ZWB). Až do dokončení přehrady Lipno I. v roce 1959 se na Teplé Vltavě plavilo dřevo.

Martínek Jiří