Strakova akademie
Hrabě Jan Petr Straka (1645–1720), císařský rada a komoří, odkázal ve své závěti rozsáhlý majetek (fideikomis) na zřízení internátu určeného pro potomky zchudlé české šlechty. K naplnění tohoto odkazu došlo až po více než století – v roce 1885 byla ustavena nadace a následně zakoupen pozemek na vltavském nábřeží v Praze mezi Klárovem a letenskou strání. Budova, realizovaná v letech 1893–1896 podle návrhu architekta Václava Roštlapila (1856–1930), byla inspirována francouzskou klasicistní architekturou a tvoří důstojný urbanistický protipól k Rudolfinu i protiváhu Pražskému hradu. Součástí objektu je rozlehlá zahrada.
Strakova akademie sloužila jako moderně koncipovaný internátní ústav pro 112 studentů. Výuka doplňovala standardní gymnaziální kurikulum o výuku jazyků, šerm, kreslení, hudbu a tanec. Budova disponovala rozsáhlým zázemím – studovnami, tělocvičnou, bazénem, slavnostní síní i kaplí, která dnes slouží jako zasedací místnost vlády. Technické vybavení bylo na svou dobu mimořádně vyspělé a zahrnovalo elektrické osvětlení, parní topení, ventilaci a splachovací toalety. Přijímáni byli chlapci ve věku 10 až 14 let, ze šlechtických, ale i zámožných měšťanských rodin. Výchova probíhala v přísném režimu, který zahrnoval jednotné uniformy, pevně stanovený denní řád a omezené návštěvy.
V období první světové války byla budova přeměněna na vojenskou nemocnici. Po vzniku Československé republiky roku 1918 a zrušení šlechtických privilegií zde sídlila některá ministerstva a od roku 1920 také vysokoškolské spolky. Po okupaci 1939 se Strakova akademie stala sídlem protektorátní vlády. V letech 1941–1942 byly provedeny stavební úpravy podle návrhu Ladislava Machoně (1888–1973), poté zde sídlil i Německý zemský soud. S koncem války převzala objekt československá vláda a budova byla adaptována pro potřeby státní správy. Po roce 1989 se Strakova akademie stala opět centrem politického života. Od ledna 1993 slouží jako oficiální sídlo vlády České republiky. V současnosti je vnímána nejen jako centrum výkonu výkonné moci, ale též jako architektonicky a historicky cenná památka v samotném srdci hlavního města.
Filip Wittlich
