Schwarzenberg Jan Adolf II.
Narodil se jako nejstarší mužský potomek vládnoucího knížete hlubocko-krumlovské linie Schwarzenbergů Josefa II. a jeho manželky Pavlíny, rozené z Arenbergu. Jeho vychovatelem byl v dětství Emerich Thomas Hohler. Studijní plán, podle něhož se Jan Adolf v té době vzdělával, sdílel se svým mladším bratrem Felixem, pozdějším rakouským ministerským předsedou. Posléze Jan Adolf navštěvoval univerzitu ve Vídni, kde studoval na tamější právnické fakultě. Již za života svého otce se Schwarzenberg připravoval na roli budoucího správce rodových majetků, problematika ekonomie a hospodářství jej mimořádně zajímala. Své první hospodářské reformy začal zavádět na panství Mšec (Kornhaus) ve středních Čechách, které mu do správy svěřil kníže Josef na konci dvacátých let 19. století. Poznatky, které mohl později uplatnit, sbíral i během svých zahraničních cest. Například jeho první cesta na britské ostrovy v letech 1825–1826, jejíž část Schwarzenberg sdílel se svým vrstevníkem hrabětem Františkem Arnoštem z Harrachu, byla motivována jeho snahou seznámit se na ostrovech s výrobou železa. Během této cesty kníže zavítal do řady továren i zemědělských usedlostí.
Vládnoucím knížetem se Jan Adolf stal po smrti otce v roce 1833. Ještě předtím, v roce 1830, pojal za manželku Eleonoru z Liechtensteina, s níž zplodil několik potomků. V důsledku změn souvisejících se zánikem patrimoniální správy i zrušením poddanství a roboty v roce 1848 přišel Jan Adolf o většinu pozemků, náhrada za vyvazování z poddanství však v tomto případě činila přibližně 2,2 milionu zlatých, které mohl Schwarzenberg zčásti investovat do modernizace rodových podniků a restrukturalizace hospodářství. I tyto reformy vedly k tzv. schwarzenberskému hospodářskému zázraku, jejž mohl Schwarzenberg prezentovat i na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Například ve druhé polovině padesátých let 19. století činil roční zisk schwarzenberských podniků vždy více než milion zlatých. Podnikatelské aktivity Jana Adolfa překročily hranice rodových velkostatků, jelikož se kníže stejně tak angažoval i při výstavbě Dráhy císaře Františka Josefa, vedoucí mezi Vídní, Plzní a Chebem (s odbočkou do Prahy) a budované z popudu tzv. Schwarzenbergova konsorcia. Osobně tuto monumentální stavbu zahájil slavnostním výkopem 17. listopadu 1866 u budoucího nádraží Hluboká nad Vltavou. Jan Adolf spolu s Maxem Egonem z Fürstenbergu, Vincencem Karlem z Auerspergu či Otto Chotkem stál i u zrodu Creditanstaltu, bankovní instituce spojené s rodinou Rothschildů.
Do dějin se zapsal i jako stavebník upravující rodová sídla. Zatímco k menším změnám došlo například i na zámku v Českém Krumlově, je hlavním projektem spjatým se jménem knížete přestavba zámku Hluboká nad Vltavou, která započala na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století. Inspiraci pro tento projekt přinesly i dvě doložené cesty knížete na Britské ostrovy, a to v letech 1825–1826 a 1838. Oficiálním důvodem k podniknutí výpravy v roce 1838 bylo pověření císaře Ferdinanda, aby se Jan Adolf jako jeho mimořádný atašé zúčastnil korunovace královny Viktorie. Díky dochovanému cestovnímu deníku knížete jakož i dalším indiciím je však potvrzeno, že kníže do Velké Británie odcestoval s úmyslem upravit Hlubokou a že na ostrovech hledal spolu se svou manželkou, která do Spojeného království odjela s ním, inspiraci pro její přestavbu. Plány pro přestavbu zámku v duchu anglicizující neogotiky a dalších historizujících stylů vyhotovil Franz Beer, po němž vedení projektu převzal Damasius Deworetzky. Přestože je v obecném povědomí zakořeněno, že se Jan Adolf a Eleonora inspirovali především britským královským hradem ve Windsoru, jakékoliv hmatatelné důkazy o tomto vlivu chybí. Jméno Jana Adolfa je spojeno i s výstavbou hrobky schwarzenberské primogenitury v Domaníně u Třeboně. Plány pro její vybudování vytvořil vídeňský architekt Friedrich von Schmidt, přepracoval je ale následně Damasius Deworezky.
Ačkoliv byl kníže dědičným členem Panské sněmovny Říšské rady, neproslul jako velký státník jako jeho mladší bratr Felix, přestože se i Jan Adolf několikrát ocitl v roli diplomata v císařských službách. Jeho další bratr, Bedřich, dosáhl hodnosti kardinála a arcibiskupa pražského. Jan Adolf zemřel v roce 1888 na zámku v Hluboké.
Binder Filip
