Plavební komora Miřejovice

Součástí vodního díla Miřejovice jsou dvě na sebe navazující plavební komory – malá a velká – vybudované při levém břehu Vltavy. Komory byly realizovány společně s výstavbou celého zdymadla v letech 1900–1905 stavební firmou Lanna. Představovaly klíčový prvek v dokončení splavnosti říční trati mezi Mělníkem a Prahou. V kombinaci s jezovým mostem a řízeným vzdutím umožnily plynulou plavbu nákladních lodí, včetně voroplavby, v dříve obtížně sjízdném úseku.

Dispozičně se jedná o vlakovou plavební komoru – dvojici komor sdružených do jednoho tělesa s možností rozdělení vraty ve středním ohlaví. Malá komora je umístěna v horní vodě a navazuje téměř v ose silničního mostu. Její užitná délka činí 68,8 m, šířka ohlaví je 11 m. Velká komora ve spodní vodě měří 133 m a má šířku tělesa 20 m; užitná šířka je však stejně jako u malé komory omezena ohlavím – 11 m.

Obě komory byly zbudovány s využitím kyklopského zdiva, které tvoří téměř svislé stěny v celé výšce. Tato technika výstavby byla uplatněna jak u malé, tak velké komory a odpovídá dobovým standardům říční infrastruktury z počátku 20. století. Unikátním technickým prvkem je umístění komor ve výseku mezi hlavním říčním tokem a náhonem elektrárny, čímž se dosáhlo prostorové úspory a minimalizace zásahů do toku. V 80. letech 20. století se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce, během níž byly modernizovány vstupní části plavebního kanálu i technické vybavení komor.

Na počátku 21. století pak došlo k další modernizaci, obě komory byly rekonstruovány včetně jejich ovládacích mechanismů, postaven byl nový velín zajišťující automatizovaný provoz. Plavební komora Miřejovice je zařazena do IV. třídy vodních cest, nicméně z hlediska dalšího rozvoje plavby čelí nedostatečné šířce ohlaví (11 m místo požadovaných 12 m pro třídu Va) a nevyhovující podjezdné výšce silničního mostu, od 1958 památkově chráněnému.

Kopáček Tadeáš