Parník Lanna 1

Bočnokolesový parní remorkér byl vyroben na zakázku pro firmu Lanna v roce 1890 v loděnici Rakouské severozápadní paroplavební společnosti (ÖNWDG) v Drážďanech a osazen dvouválcovým sdruženým parním strojem o výkonu asi 50 HP. Parník s původním jménem Wasserbau měřil na délku 22,5 m, šířku trupu měl 3,8 m, přes kolesnice 6,8 m. Unikátní vlastnosti, hlavně malý ponor 0,5–0,9 m, mu umožnovaly plavbu na Vltavě v časech, kdy ještě neexistovaly plavební komory nebo zdymadla. Sloužil pro remorkáž i jako inspekční plavidlo, podílel se na stavbě pražských přístavů, nábřeží, mostů a významných vodních děl na dolní Vltavě a Labi. V roce 1897 byla loď prodloužena na současnou délku 25,4 m vložením nového dílu do zadní části trupu a úpravou palubní nástavby. Se zavedením nového způsobu značení stavební techniky dostal parník již natrvalo legendární název Lanna 1. Bez významných změn sloužil až do 50. let 20. století, kdy prošel poslední opravou a částečnou modernizací. Následně byl po pěti letech z provozu vyřazen a sloužil jako plovoucí sklad v Přístavu Smíchov, kde postupně zchátral. Roku 1974 byl zatopený trup parníku v přístavu vyzvednut příznivci historie říční plavby a zaměstnanci Povodí Vltavy. Jako technická památka dosud čeká na rekonstrukci na souši v přístavišti pod miřejovickým zdymadlem. V roce 2004 bylo založeno Občanské sdružení Lanna 1, Společnost pro opravu parníku, které 2006 iniciovalo prohlášení lodi kulturní památkou ČR.

Kopáček Jiří