Nádraží České Budějovice

Hlavní nádraží v Českých Budějovicích navazuje na železniční historii ve městě. Historizující architektura a celkové pojetí je hodnotným příkladem drážní budovy na území bývalé Rakousko-Uherské monarchie. Nádraží je zároveň symbolickou připomínkou mnoha historicky významných událostí, konkrétně pak odkazuje např. na návrat prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka (1850–1937) v roce 1918 či na bombardování Českých Budějovic v roce 1945.

První parostrojní nádraží ve městě vzniklo se stavbou železnice do Plzně, kterou realizovala společnost Dráha císaře Františka Josefa. Provoz byl zahájen 1. září 1868. Stavbu provedly firmy Lanna a Bratři Kleinové. Plány staniční budovy vypracoval Josef Svoboda z projekčního oddělení firmy Lanna, vedeného Janem Schebkem. Patrová budova se sedlovou střechou a zvýrazněným středním traktem na straně ke kolejím, byla umístěna naproti Průmyslové ulici (dříve Dobrovodská cesta) v místech stávajícího zdravotního střediska a kanceláří Českých Drah. Ze stanice vycházely železnice do Plzně, Chebu, Vídně a Prahy. Dne 1. ledna 1871 byla do nádraží napojena trať společnosti Dráhy císařovny Alžběty z Lince, nahrazující koněspřežnou železnici, která si v areálu nádraží postavila vlastní budovu podle návrhu vrchního inženýra společnosti Josefa Částky. Do areálu byla ještě napojena 19. listopadu 1891 Želnavská dráha z Šumavy.

Nádraží bylo 1896 rozšířeno, ale kapacitně přestávalo stačit náporu cestujících, proto bylo 1903 rozhodnuto o stavbě nového osobního nádraží severněji od stávajícího blíž k Lannově třídě. Budovu v novorenesančním slohu se secesními prvky navrhl architekt Gustav Kulhavý (1875–1959). Stavbu budovy provedla 1907–1908 firma J. M. Kohler a syn z Aše. Nádraží bylo otevřeno 17. prosince 1908, prvním přijíždějícím vlakem byl rychlík č. 502 jedoucí z Terstu do Prahy. Ústředním prvkem reprezentativní budovy se stal střední vestibul, na čtyři kryté nástupiště se přicházelo dvěma podchody, osvětlení bylo elektrické a vytápění parní. V severní části se nacházela restaurace a čekárny, v jižní kanceláře a byty. Přes seřaďovací nádraží byla postavena pěší lávka nad kolejištěm, kterou vyrobila mostárna R. Ph. Waagner – L. & J. Biró & A. Kurz v Meidlingu u Vídně.

Při náletu spojeneckých vojsk v březnu 1945 byly objekty stanice značně poškozeny. Původní nádraží z roku 1868 bylo strženo, opravy odbavovací budovy trvaly do roku 1946. Postupem času bylo nádraží několikrát rekonstruováno 1972-1976, 1991-1997, 1999-2003 a nakonec 2020-2024 kompletně revitalizováno podle návrhu ateliéru A8000. Českobudějovické nádraží leží na IV. železničním koridoru propojující Berlín s Lincem. 

Kopáček Tadeáš