Moráň

První písemná zmínka o Morání z 1390 je v urbáři benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově. Osada tvořená jen plaveckou krčmou a mlýnem na potoce Mereda připadla jako součást dvoru Malčany od roku 1517 benediktinskému panství kláštera sv. Jana pod Skalou.

Díky své poloze u řeky a blízkosti Svatojánských proudů se Moráň už ve středověku stala důležitým místem pro vltavské plavce, kteří zde zastavovali na odpočinek před nebezpečnými peřejemi. Noční proplouvání proudy bylo velmi riskantní, další možnost přenocování byla až ve Štěchovicích. Počátkem 18. století zde tak byly tři domy provozovány jako hostince.

Centrum osady leželo pod vrchem Slavínem a dvorem Malčany, v místě, kde do Vltavy ústí potok Mereda. Od roku 1734 zde na levém břehu stála barokní socha sv. Jana Nepomuckého, místně nazývaná Černý svatý Jan. Osadu tvořilo asi třináct chalup a později i několik chatek, vybudovaných koncem 30. let 20. století. Samoty Kocanda a Chapovna na pravém břehu náležely k Jablonné nad Vltavou, samota Hruškov k Blaženicím a samota Povalilka, dále po proudu, k obci Buš.

Roku 1850 se stala Moráň součástí obce Čím. Od 20. let 20. století se podobně jako širší okolí dolní Vltavy proměňovala v oblíbené výletní a rekreační letovisko. Již tehdy se začalo uvažovat o výstavbě přehrady na Vltavě u Slap. Letní turistický ruch pokračoval i během 2. světové války, přestože 1943 bylo území mezi Sázavou, Benešovem, Sedlčany a Vltavou vystěhováno a přeměněno na výcvikový prostor SS. Vystěhování se dotklo i pravobřežní části Moráně. Bylo to poprvé, kdy část obyvatel musela opustit své domovy.

V roce 1945 postihla Moráň velká povodeň spojená s ledovou dřenicí, která poškodila řadu budov. Vzhledem k plánované přehradě již nedošlo k jejich obnově. Podobná pohroma následovala na jaře 1947. Stavba vodního díla Slapy byla zahájena roku 1949. Následoval výkup nemovitostí v záplavové oblasti a postupné vystěhování obyvatel. V roce 1954 byla oblast definitivně zatopena a jméno Moráň zmizelo z map.

Pavelčík Vojtěch