Miřejovický most
Most vznikl v letech 1900–1904 jako součást vodního díla Miřejovice podle návrhu zvláštního oddělení c. a k. místodržitelství v Praze v projekční spolupráci konstruktéra Viléma Weingärtnera a profesora Jana Záhorského. Pilíře a příjezdové silnice postavila firma Lanna, kombinovanou mostní a jezovou železnou konstrukci v kooperaci dodaly První českomoravská továrna na stroje v pražské Libni (později ČKD), Závody Škodovy v Plzni, firma Bratři Prášilové a spol. a Pražská akciová strojírna (Rustonka).
Most o délce 266,6 m a šířce 7,5 m metru, z nichž pětimetrový pruh tvořila vozovka a 2,5 m oboustranné chodníky, byl položen na šesti pilířích s pěti poli, z nichž prostřední nese stavidlový jez. Unikátní technické a architektonické řešení podtrhují věže s valbovými střechami, osazené na pilířích, které ukrývají technologie pro ovládání jezu. K manipulaci slouží rovněž koleje s metrovým rozchodem pro dva jeřáby poháněné elektřinou na jednom z chodníků. Unikátní řešení, které našlo ohlas i ve Spojených státech, spojením dvou funkcí zaznamenalo značný provozní a ekonomický přínos.
V letech 1928–1930 prošel most rekonstrukcí, kterou provedla stavební firma Kapsa & Müller v návaznosti na výstavbu vodní Elektrárny Miřejovice. Úpravy zahrnovaly posílení konstrukčních prvků s ohledem na nové technologické nároky a zajištění statické integrity mostu v podmínkách změněného provozu. Jeho současný technický stav je již zanedbaný.
Miřejovický most tvoří nedílnou součást historického areálu vodního díla Miřejovice – spolu s jezem, plavebními komorami Miřejovice a elektrárnou je od roku 1958 chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.
Kopáček Tadeáš
