Loučovice

Osada v údolí Vltavy je poprvé zmíněna 1361 jako majetek Vyšebrodského kláštera, s nímž sdílela své osudy až do konce poddanství v roce 1848. Po husitských válkách byly Loučovice zřejmě načas opuštěny, pak tu dlouho stál jen mlýn a pár chalup. Novodobý rozvoj a proslulost jim přineslo 1884 založení papíren podnikatelem Arnoštem Porákem (1849–1918).

Výroba buničiny byla na Vltavském mlýnu přes drsné přírodní podmínky zahájená již na podzim 1886. S nákupem dalších technologií rostly objemy produkce, instalace prvního papírenského stroje 1895 umožnila přechod na výrobu finálních produktů. Na přelomu století zde pracovalo na 1000 osob, postaveny byly zaměstnanecké domy, telegrafní úřad a škola. V roce 1901 byl zbudován umělý kanál vedle Vltavy, umožňující lepší hospodaření s vodou v rámci průmyslového areálu. Od 1903 byl v nedalekém Svatém Prokopu zprovozněn další výrobní areál s vodní elektrárnou. Obě továrny byly od vybudování elektrocentrály na Lipně elektrifikovány a firma 1911 akcionována s názvem Vltavský mlýn Bratří Poráků, akc. spol. továren papíru a lepenky v Loučovicích. V témže roce byl zahájen provoz na elektrické železnici Certlov (Rybník) – Lipno včetně nádraží Loučovice. Povodeň 1920 obě papírny těžce poškodila, následující rok pak výrobu pozastavil požár strojovny. O rekonstrukci podniku a provoz elektráren na Lipně, Svatém Prokopu a v Loučovicích se postaral syn zakladatele Eugen Porák (1892–1985), který v obci také nechal vybudovat výstavní vilu. Ještě do vypuknutí 2. světové války byly továrny modernizovány a postavena nová pila.

Po roce 1945 Loučovice prošly odsunem včetně německé rodiny Porákových a byly dosídleny příchozími původem zejména z Rumunska a Slovenska. Výroba byla obnovena, objekty znárodněny a posléze přičleněny pod Jihočeské papírny, n. p. Větřní u Českého Krumlova. Velkou ranou se stalo uzavření hranic a vylidnění řady k Loučovicím připadajících osad (mj. Martínkov) po vytvoření hraničního pásma na konci 50. let. Výstavbou vodního díla Lipno I. a Lipno II. v letech 1951–1959 se Loučovice ocitly mezi jejich hrázemi (ostatně již 1892 zde železniční inženýr Daniel Wenzel navrhoval postavit stometrovou hráz na Vltavě). Po roce 1989 se v papírně Vltavský mlýn vyráběl hygienický papír, byla přistavěna nová výrobní hala, rekonstruovány vybrané objekty. Papírenská produkce ale skončila krachem 2010, po roce 2014 sanaci zchátralého loučovického areálu podlehly i nejstarší objekty z 19. století, papírny ve Svatém Prokopu byly zdemolovány zcela. V obci zůstaly menší podniky, poněkud naddimenzovaná teplárna a zařízení cestovního ruchu.

Památky v Loučovicích reprezentuje dvojice gotických kostelů. Jednolodní kostel na pravém břehu, jehož patrocinium sv. Oldřichovi, patrně s odkazem na Rožmberky, nahradilo starší zasvěcení sv. Děpoltovi, je zmiňovaný od 14. stol. Postavený byl ale až po husitských válkách a dále opravovaný po požáru 1640–1644. Na levém břehu stojí kostel zasvěcený sv. Prokopovi, s barokními malbami uvnitř. Dominantou obce je prvorepubliková Vila Eugena Poráka.

Mezi technické památky se řadí také pevný, 36 m dlouhý, Spirův jez s hydrostatickým nástavcem typu Huber-Lutz. Loučovice jsou východiskem do národní přírodní rezervace Čertova stěna – Luč a několika dalších chráněných území. Na konci roku 2023 byla zprovozněna cyklostezka z Loučovic do Vyššího Brodu, z části vedoucí podél umělého kanálu zásobujícího Elektrárnu Spiro.

Kopáček Jiří

Martínek Jiří