Linec
První zmínky o Linci pocházejí z 2. stol. n. l., kdy tu stál římský tábor Lentia, strategický bod Dunajského limes. Písemně je doložen až k roku 410 v Notitia Dignitatum. Dnešní jméno, v podobě „Linze“, se objevuje v listině z roku 799. Už v raném středověku se stal významným tržištěm. Od 1210 byl pod vládou Babenberků, kteří mu pravděpodobně v letech 1236 či 1241 udělili městský statut; zvláště výnosné bylo místní clo na Dunaji. Město nadále prosperovalo z obchodu s různým zbožím, včetně soli vyvážené z Alp, a postupně se stalo centrem Horních Rakous. Po obsazení Vídně uherským králem Matyášem Korvínem v roce 1485 se zde načas usídlil císařský dvůr. Na konci 16. století zde sídlil arcivévoda Matyáš, pozdější nástupce císaře Rudolfa II., a město hostilo panovníka i v kritickém roce 1683 při tureckém ohrožení Vídně. K významným událostem patřila také svatba Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, pořádaná zde 1521, která zásadně ovlivnila politický vývoj střední Evropy.
Díky své poloze na Dunaji se Linec stal významným tranzitním a správním centrem obchodu solí, dopravované ze Salzburgu a Halleinu po Salzachu a Innu do Podunají a dál na Balkán. Císařským patentem Josefa I. v roce 1706 nastolený monopol obchodu solí ze Solné komory vedl k zániku Zlaté stezky a změnil hlavní trasu z Alp podél řeky Traun, přes Linec a České Budějovice, do Prahy. Hraniční pohoří překonala stavba koněspřežné železnice, jejíž první úsek z Českých Budějovic do Lince byl uveden do provozu roku 1832. O dvacet let později byla otevřena první parní železnice z Vídně do Lince, později prodloužená až do Salzburgu a známá jako Dráha císařovny Alžběty.
V 19. století zaznamenal Linec výrazný hospodářský rozvoj. Město se stalo významným centrem textilního průmyslu, na Dunaji se rozvinula paroplavba a vznikly zde také strojírenské závody – například loděnice Ignaze Mayera, později přeměněná na továrnu na lokomotivy Krauss & Comp. Potřeba dřeva byla pokrývána pomocí Schwarzenberského kanálu ze Šumavy, který byl později v dolním úseku nahrazen železnicí Mühlkreisbahn. Technickou zajímavostí je úzkorozchodná železnice na poutní vrch Pöstlingberg nad městem, otevřená roku 1898. Od 1880 jezdí v Linci také tramvaje.
Po roce 1918 zůstal Linec součástí tzv. „zbytkového“ Rakouska; meziválečné Československo zde udržovalo svůj konzulát. Za druhé světové války, během níž bylo město stejně jako většina měst v Říši těžce poškozeno, se stalo jedním ze symbolů nacismu. Adolf Hitler, který Linec považoval za své „město mládí“, jej plánoval přeměnit na tzv. Führerstadt s rozsáhlými monumentálními stavbami, včetně svého mauzolea a největší obrazové galerie na světě. Pro tuto galerii byla do Lince soustředěna řada uměleckých děl, mimo jiné i slavný Gentský oltář; počítalo se také s Leonardovou Dámou s hranostajem. Stavby měli provádět vězni z nedalekého koncentračního tábora Mauthausen. V roce 1947 zde Simon Wiesenthal založil Židovské dokumentační středisko, zaměřené na pátrání po uprchlých nacistech.
Válečný rozmach znamenal vybudování řady průmyslových závodů, například železáren (dnešní VOEST-Alpine) a chemických podniků. V současnosti je v Linci centrála rakouské pošty a pivovarnického koncernu Brau-Union. Město je rovněž významným kulturním centrem s univerzitou, řadou muzeí a divadel. V roce 2009 se Linec stal Hlavním evropským městem kultury. Pracovníci zdejší pobočky rakouského rozhlasu ORF stáli také u zrodu dnes již mezinárodní tradice – přinášení betlémského světla. Poprvé jej sem přivezli z Palestiny v roce 1986 a od té doby se přes Linec distribuuje do více než 25 zemí.
Náměstí Hauptplatz o rozměrech asi 220 × 60 m, největší v Rakousku, má protáhlý tvar daný svou polohou na obchodní cestě směřující k mostu Nibelungenbrücke přes Dunaj. Zajímavostí je dům č. 18 s vlastní zvonkohrou, která každou sudou hodinu hraje melodie od Antona Brucknera. Uprostřed náměstí původně stával pranýř, dnes místo zdobí 20 metrů vysoký sloup Nejsvětější Trojice z roku 1732. Na severní straně stojí gotická radnice (č. 1) z roku 1513, přestavěná v 18. století. V jižní části se nachází Alter Dom, jezuitský chrám sv. Ignáce postavený v letech 1669–1678, za jehož autora je považován Pietro Francesco Carlone. Jižně od Hauptplatzu stojí novogotický Neuer Dom, zasvěcený Panně Marii, postavený podle projektu Vinzenze Statze v letech 1852–1924. S rozměry 130 × 60 m a věží vysokou 134 m, která je přístupná návštěvníkům, je největším chrámem v Rakousku a pojme až 20 000 věřících.
Zemský dům (Landhaus), postavený v letech 1564–1571 podle italských vzorů, se pyšní nádherným portálem s erbovní výzdobou. Dnes je sídlem zemské vlády a parlamentu, v minulosti zde fungovala i protestantská škola, na níž v letech 1612–1626 působil astronom Johannes Kepler. Naproti stojí tzv. Mozartův dům, v němž skladatel pobýval a zkomponoval svou „Lineckou symfonii“. Nedaleko se nachází kostel sv. Martina, poprvé připomínaný v roce 799 a stojící na římských základech. Je příkladem románské architektury z 10. století upravené v 15. století, uvnitř skrývá cenné fresky.
Na návrší nad Dunajem, s výhledem na město, stojí zámek vybudovaný na místě původního středověkého hradu. Dnes v něm sídlí muzeum (Schlossmuseum Linz) s archeologickou a historickou expozicí a cennou sbírkou zbraní; moderní jižní křídlo bylo přistavěno v roce 2009. Ve starém farním kostele (Stadtpfarrkirche) je uloženo srdce císaře Fridricha III., který se městu výrazně věnoval a roku 1493 zde zemřel. Původně gotický chrám byl v letech 1648–1653 zcela přestavěn v barokním slohu. Naproti kostelu je pamětní deska připomínající českého rodáka a vynálezce Josefa Ressla, jenž v Linci v letech 1806–1808 navštěvoval gymnázium. K dalším významným osobnostem spojeným s českými zeměmi patří spisovatel Adalbert Stifter, pohřbený v Linci; jeho hrob, navržený Heinrichem von Ferstelem, zdobí zmenšený obelisk podle pomníku nad jeho milovaným Plešným jezerem na Šumavě.
Poutní kostel Sedmibolestné Panny Marie z let 1738–1774 se tyčí nad městem na vrcholu Pöstlingbergu (537 m n. m.), k němuž od Dunaje jezdí 4,1 km dlouhá pozemní lanovka s rozchodem 1000 mm a stoupáním až 105 ‰, a to již od roku 1898. V roce 2009 byla jako linka tramvají č. 50 protažena až na hlavní náměstí, celá jízda trvá asi 23 minut. Díky své jedinečné poloze s výhledem na město je Pöstlingberg i oblíbeným místem pro svatební obřady. Jedinou lineckou památkou, roku 2021 zapsanou na seznam UNESCO, jsou zbytky římského osídlení Limes Romanus.
Linec si uchovává rovnováhu mezi průmyslovou silou a kulturním bohatstvím. Od římského tábora po moderní univerzitní a průmyslové centrum se město utvářelo na významné obchodní trase mezi Alpami a českými zeměmi. Jeho historie je spjatá s císaři, umělci i s dramatickými událostmi 20. století. Dnes patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím městům Rakouska.
Martínek Jiří
