Karlův most
Nejvýznamnější z českých mostů, postavený v letech 1357–1406 a v barokní éře obohacený o tři desítky sousoší svatých od předních sochařů, byl 1965 prohlášen národní kulturní památkou. Utváří typické panorama historického centra Prahy, byl a je motivem na několika československých a českých bankovkách.
Dřevěná komunikace přes Vltavu vedla už asi v 10. století. Přímým předchůdcem Karlova mostu byl Juditin most, postavený 1159–1172 podle vzoru dosud stojícího mostu v bavorském Řezně z návodu královny Judity, manželky Vladislava II. Stál o něco severněji než dnešní most, ale nevydržel povodně 1272 a hlavně 1342; do dnešních dnů se z něj zachoval jeden pilíř a několik oblouků, zapojených do novějších staveb na obou březích řeky. Most v dochované podobě byl postaven na přání císaře Karla IV.; dle astrologického návodu byla stavba zahájena roku 1357, přesně 9. 7. v 5:31, aby byla dodržena symbolika čísel. Stavitelem byl mistr Otto, později Petr Parléř. Definitivně byl dokončen až roku 1406.
Karlův most je dlouhý 516 metrů, lehce esovitě prohnutý, široký včetně zábradlí 9,4 metru, výška vozovky nad hladinou řeky za normálního stavu činí 13 metrů. Materiálem byl pískovec z lomů v širším okolí Prahy a petřínská a bělohorská opuka. Má 16 oblouků a celkem na stavbu bylo použito na 56 000 kamenných kvádrů. Na Starém městě jej ukončuje 47 m vysoká Staroměstská věž s krásnou sochařskou výzdobou, na Malé Straně pak dvojice nižších Malostranských mosteckých věží.
Několikrát byl poškozen povodní, zejm. 1432, 1496, 1784 a 1890, ale škody byly vždy napraveny. Oficiální jméno Karlův obdržel kamenný most 1870. Od roku 1883 po něm jezdila koněspřežná tramvaj, 1905–1908 tu dokonce vedla dvojkolejná tramvajová dráha s neobvyklým technickým řešením, které se neosvědčilo, později autobusy. Až do 1965 na něm byl povolen provoz automobilů. V posledních dekádách se průběžně opravoval pod bedlivým dozorem památkové péče, od roku 2012 jej opět osvětlují plynové lampy, které v předvánočních časech ručně rozsvěcí lampář.
Mnohokrát se stal místem historických událostí, např. 1393 z něj byl do Vltavy svržen sv. Jan Nepomucký, roku 1648 na něm byl zastaven útok Švédů na Prahu. V roce 1911 z něj málem do Vltavy skočil spisovatel Jaroslav Hašek; 2017 zase z mostu spadl a na následky pádu zemřel herec Jan Tříska.
Původně byl asi bez výzdoby, nebo jen s jednoduchým křížem, zničeným 1419 za husitských bouří. Ze současných sousoší je nejstarší socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1683 od Jana Brokoffa s o něco starším křížem. Během 18. století na něm bylo umístěno celkem 30 skulptur. Mezi jejich autory patří např. F. M. Brokoff (sv. František Xaverský, sv. Prokop, či populární sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois, vykupující nebohé z tureckého zajetí), J. O. Mayer (sv. Filip), M. V. Jäckel či M. B. Braun (sv. Ivo, sv. Luitgarda). Některé ze soch byly později vyměněny, například místo sv. Ignáce z Loyoly, strženého roku 1890 povodní, je umístěno sousoší sv. Cyrila a Metoděje od Karla Dvořáka z let 1929–1935. Originály soch jsou postupně nahrazovány kopiemi a umisťovány v lapidáriu.
