Große Mühl

Tok dlouhý 70 km pramení na hranicích Rakouska a Německa na jižním svahu Třístoličníku ve výšce 1160 metrů nad mořem. Nejprve teče k jihovýchodu, přes Aigen-Schlägl (Drkolnou), podél jižního úpatí Šumavy přes Haslach (Hažlany), ve kterém do ní vtéká Steinerne Mühl, pak se stáčí k jihu k Neufeldenu u St. Martin im Mühlkreis. Mezi Pasovem a Lincem ústí ve výšce pouhých 280 m n. m. zleva do Dunaje s průměrným průtokem 8,8 m3/s. Část povodí z celkové plochy 560 km2, zejména v oblasti Vítkova Kamene, se nachází na českém území.

Řeka zmiňovaná prvně roku 1111 jako Mŏhile, česky zvaná též Velká Michle či Velká Mihela, získala na významu jako součást Schwarzenberského kanálu přes u Haslachu ústící řeku Světlá. Od poloviny 18. století se z ní stala významná dopravní cesta pro šumavské dřevo, které se plavilo do Dunaje a po něm až do Vídně. Plavební právo náleželo klášteru Schlägl, který jej v letech 1767–1790 pronajímal klášteru v Pasově. Po josefinských reformách udělil císař Leopold II. (1747–1792) plavební privilegium knížeti Josefu II. Schwarzenbergovi; toto privilegium bylo opakovaně prodlužováno až do roku 1901. Řeka byla několikrát regulovaná pro plavbu, včetně zřízení obslužné stezky podél toku. Těsně u soutoku s Dunajem, na zřícenině hradu Partenstein, údajně fungoval hostinec pro plavce. V druhé polovině 19. století začala efektivnost plavení dřeva klesat vlivem konkurence železnice a uhlí. Plavbu postupně nahradila železnice Mühlkreisbahn vedoucí z Lince do Aigenu. Poslední plavení dřeva po Große Mühl se uskutečnilo v roce 1916.

V letech 1919–1924 byla na Große Mühl vybudována vodní elektrárna Partenstein společně s přehradou Langhalsen-Neufelden. Výstavbou došlo k částečnému zatopení říčního údolí před Neufeldenem včetně zámku a vesnice Langhalsen. Dnes je řeka ceněna pro svou ekologickou a krajinářskou hodnotu a je oblíbená mezi turisty a rybáři. Spolu s řekami Kleine Mühl a Steinerne Mühl dala jméno regionu Mühlviertel v Horním Rakousku.

Kopáček Tadeáš

Martínek Jiří